Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAlfama - Neretva - Perla
Výběr: Zuzulinka, Danielane, Jinovata, Lyryk, Markéta
23. 01. 2012
28
20
2924
Autor
Levi
Pokud si na to dobře vzpomínám,
tak v jednom ze svých minulých životů
jsem byl učněm portugalského mistra kytaráře
a po nocích jsem pod baldachýny v Alfama
vyprávěl dívkám se skořicovou pletí a propadlými tvářemi
o tom, že v noci vítr na konci světa
mezi okenicí zní někdy jako kytara ze dřeva akácie
A byl jsem jugoslávským partyzánem
od otce znal jsem i pozpátku příběhy
o kralevici Markovi se stokilovou palicí a džbánem vína,
jeho koni Šarcovi a loupežníkově hlavě před očima stambulského cara,
o knížeti Lazarovi a krvi na Kosově polji
pár roků na to, hlídali jsme řeku mezi kameny
když jsme z protějšího břehu slyšeli tisícihlasý řev
Jedem das Seine, svobodu nebo smrt
pak jsem si celou noc pod loket šeptal
dneska jsme a zítra nejsme
Ale nepamatuju si, že bych v jediném ze svých životů
ležel naznak na betonové podlaze
a tiše polykal prachové vločky
v cizím bytě v cizím městě, kde lidi mluví cizí řečí
a každé ráno zvolávají slávu mrtvému bohu,
když i ten hlas zaniká pod taxíky a turbínami
a za okny se s každým slovem rodí malá osobní válka bez krve a bez slz
Je ukrytá pod naší kůží a vždycky si najde cestu,
aby se dostala ke slovu a nakonec si prosadila svou
tak v jednom ze svých minulých životů
jsem byl učněm portugalského mistra kytaráře
a po nocích jsem pod baldachýny v Alfama
vyprávěl dívkám se skořicovou pletí a propadlými tvářemi
o tom, že v noci vítr na konci světa
mezi okenicí zní někdy jako kytara ze dřeva akácie
A byl jsem jugoslávským partyzánem
od otce znal jsem i pozpátku příběhy
o kralevici Markovi se stokilovou palicí a džbánem vína,
jeho koni Šarcovi a loupežníkově hlavě před očima stambulského cara,
o knížeti Lazarovi a krvi na Kosově polji
pár roků na to, hlídali jsme řeku mezi kameny
když jsme z protějšího břehu slyšeli tisícihlasý řev
Jedem das Seine, svobodu nebo smrt
pak jsem si celou noc pod loket šeptal
dneska jsme a zítra nejsme
Ale nepamatuju si, že bych v jediném ze svých životů
ležel naznak na betonové podlaze
a tiše polykal prachové vločky
v cizím bytě v cizím městě, kde lidi mluví cizí řečí
a každé ráno zvolávají slávu mrtvému bohu,
když i ten hlas zaniká pod taxíky a turbínami
a za okny se s každým slovem rodí malá osobní válka bez krve a bez slz
Je ukrytá pod naší kůží a vždycky si najde cestu,
aby se dostala ke slovu a nakonec si prosadila svou
20 názorů
přistřižená
30. 01. 2012
Tahle báseň na mě působí jako romantický zasnění nad dobami lepšími než je tahle, lepšími než je tahle necitelná, tvrdá doba. Jestli se mýlim tam mě oprav.
(přesto že i já mám ráda zromantizovanou estetiku časů minulých, žít bych v nich asi nechtěla. Každá doba má přeci svoje nepohodlnosti i dobroty)
Díky, on ten schematický jazyk tam má (mít) svůj smysl, ale nemá cenu to ospravedlňovat. Za pár dní na to ještě mrknu a uvidím...
Báseň je skvělá, jen ty poslední dva řádky mi připadají také nadbytečné (krásně zdůvodnil Jinovata a naprosto s jeho slovy souzním)
" Poezie má tu sílu dodat obsažnost intuitivní, pohne vnitřkem člověka, který najednou ví. když to ještě pak dořekneš, paradoxně člověka z tohoto splynutí vyrušíš a tím spíš jsou potom ty závěrečné fráze přehlédnuty."
Danas jesmo,sutra nismo. Ale byli jsme a budem. Tento styl bych označil za vyprávěcí poezii, je mi velmi blízký. Congrat.!T
Banalita to není obsahově, ale jako poetický prvek to tak vyznívá. Být ukryt pod kůží je ustálené spojení, nikoli tvůj obrat. Stejně tak vždycky si najde cestu. Stejně tak dostat se ke slovu a stejně prosadit si svou. Navíc nijak nezužitkováváš vystavěný paradox - ten jsi zužitkoval už v předchozí strofě, báseň již vyvrcholila. A k tomu přidáváš pár frází, jejichž obsah je pro tebe sice důležitý, ale oslabuje tvou báseň. A dokonce si nemyslím, že by tím působnost a obsažnost obsahu nějak zvlášť narůstala, spíš naopak. Poezie má tu sílu dodat obsažnost intuitivní, pohne vnitřkem člověka, který najednou ví. když to ještě pak dořekneš, paradoxně člověka z tohoto splynutí vyrušíš a tím spíš jsou potom ty závěrečné fráze přehlédnuty.
moc vám všem děkuju, že jste si to přečetli, je to radost...
Jinovato, pro mě je ten závěr důležitý a troufám si říct, že to není banalita, ale neříkám, že to třeba tak nevyzní. budeš-li mít chuť a vůli, rád si k tvým připomínkám přečtu něco víc.
Pěkný koncept, pěkný rozmach, ale prostý závěr přerostl přecijen v banalitu, tahle rovina je jetá, chtělo to jít hlouběji nebo čistěji... Ale stačilo by tomu málo, jen závěr trochu proškrtat. začal bych posledními dvěma řádky. Jinak ovšem ojedinělý a velmi zajímavý text.
Marcela.K.
24. 01. 2012
já děkuji za avizo, ale zcela jistě sis všimla, že už jsem zde byla :)