Naděje

V odlescích skel
rozbitých zrcadel
sbírám své poztrácené já
vítr mě roznesl
na listech javorů
na prstech slunečních
sežehl moji tvář
tolikrát bezbranná
však nikdy sama
madona zlacená
v loužích vymáchaná
už zase umírám
vzápětí rodím se
utíkám
však nevím kam
před hrozbou znamení
na čele vypálených
chci spasit svět
zachránit květ
uvadlý v zapomnění
zítřků včerejších
ztracených
v pouliční šedi
do kapek ukryta
vteřina mého bytí
stéká a vlévá se
v krvi se nezachytí
tepnami života
protéká…

…zakletá
v obrazech
starých mistrů
zmítám se v provazech
pavoučích sítí
chytím i tebe
jen neměj strach
dřív nebo později
vstoupím i na tvůj práh
oděna v závoji
sněženek nadějí
zacinkám…