RODINNÉ FOTOGRAFIE A LEJSTRO

Také to znáte? Štracháte v šuplíku, hledáte nějaké důležité lejstro a vykoukne na vás fotka. A pak další a další...A i když jste původně hledali něco úplně jiného, šuplík plný vzpomínek ve fotografické podobě  vás cele pohltí. Na chvíli přestane existovat čas.

Prohlížíte si jednotlivé fotky, říkáte si : ,,Ještě tenhle balíček otevřu a nakouknu, co tam je. Možná fotky z naší svatby. Ne,kdepak,  to jsou fotky ze svatby rodičů, no to je paráda, už jsem je neviděla spoustu let."  Pak rozbalíte další obálku a s napětím očekáváte, jaký skvost tentokrát obálka ukrývá.

A tak to jde dál a dál. Pak už si začnete v duchu nadávat : ,,No jo, ale přeci kvůli fotkám tu nejsem, takhle ten veledůležitý papír nenajdu. To je nad slunce  jasné, že v tomhle šuplíku není. No a co, tak jsem se na chvíli zasnila. Kouknu ještě na tamhletu obálčičku a pak tedy půjdu hledat někam jinam."

Beznaděj z marného hledání stoupá a kazí náladu. Marně přemýšlíte, kdy jste lejstro měli naposledy v ruce, co jste pak s ním udělali. Při přemýšlení se vám skoro kouří z hlavy. Ale moc to nepomáhá. Bezmyšlenkovitě, už poněkud nervózní, vezmete do ruky poslední balíček fotek. A jak ho nadzvednete- ejhle! Leží si tu a ani nedutá. Bílý s černými písmenky a s razítky.

Nevěřícně a úlevně na to koukáte a z úst vám leze : ,,No to snad není možné, kdo pak to zrovna sem mohl dát? Vždyť kdybych neštrachala mezi fotkami, nikdy bych neměla šanci ten zatracený papír najít. Asi nějaký šuplíkový šotek. Ale zaplať pánbuh, že je na světě."

A i když už se radujete z nálezu, ještě dlouho vám zůstane ležet v hlavě, jak se to lejstro dostalo právě na toto místo a ještě více děkujete za náhodu, která napomohla jeho najití.

Tak trochu závidím a obdivuji mou kolegyni, která má i všechny rodiné účty, útržky od složenek a všechny možné dokumenty z domácnosti, založené pečlivě v šanonech. To bych také moc chtěla....