Táborská zastavení

Cestou do Tábora

Praha zůstává v kapkách deště. Okraje oblohy se zatáhly jak krvavé rány steaku. Poslední obydlené domy oddělují příběh velkoměsta od příběhu cesty vlakem na jih. Cesta vlakem, to je příběh klouzající pohybem a časem. Příběh zanikající v tlukotu pražců.

Strančické plenéry

Remízky za Strančicemi zvou k hodině impresionistické malby. V dálce nad nimi skrze protrhaná oblaka už ale barokně prozařují paprsky slunce. Chybějí jen andělé. A co až mistrál přižene mraky od Prahy až sem, k tomuto mírnému místu? Pak si i skupinka romantismem pohlcených studentů přijde na své.

Táborské náměstí

V průhledu mezi kostelem Proměnění Páně na hoře Tábor a měšťanským domem ještě zapadající slunce zapaluje mraky. Padají v dramatických drapériích, pod tíhou večera, někam do dálky. V potemnělém kostele už lze z nástěnných reliéfů rozeznat jen deváté zastavení: Ježíš klesá pod tíhou kříže.

Záhyby města

Hradby tu jsou posledním záhybem města. Dál už jen hukot splavu v husté zahradě stromů. A nad tím stojí měsíc rozkrojený napůl. Půl města, půl zahrady. Stejně jako milence zajímá dívka na místech, kde je přeložená jak listové těsto, i táborského chodce uchvátí zdejší kamenné záhyby.

Noc

A nastane noc jak v patnáctém století a lampy vkreslí stíny do zdí domů. V krčmách zahájí spory, a už je jedno, kterou uličkou se vydáš a kam. Všechny tě opijí poezií jako medovina nezlomného Táboritu. Kašnou na rohu se můžeš nechat buďto uspat do snu, nebo ji použít jako osvěžující lázeň. Minout ji ale nelze.

Hrnčířská ulice

Do noci Hrnčířské uličky vyšla krásná černovláska se psy. Nalehko při tomto teplém večeru, jen v negližé. Nečekala tu před půlnocí cizince. Snad jen podivína z vedlejšího domu. Že by žena hrnčířova? Voněla omamně kořeněným parfémem, a ne šamotkou. Ale přece.   

Druhý den

Noc dobubnovala své temné sólo a úsvit jak třesk činelu uvedl na scénu chraplavý hlas dne. Táborskými uličkami mrholí a rybníku Jordán nasadil megalomanský kavárník mléčnou pěnu. Chodci s absolutním sluchem se možná podaří rozeznat tóny mlhy, pohybující se na hladině. My ostatní se musíme spokojit s povykem hladových vran.