SARDINKY

“No tak,

hajej miláčku!

Už spinkej!

Maminka ti poví pohádku….”

Přes zakryté slepé oči

přes černou řeku slizu

přes šukání na mraveništi

přes všechny ty hebké ruce

sahající ke slunci

hledáš život v krabičkách od sardinek

a zkoušíš zpívat

Prolézáš bludištěm včelího úlu

zalepen od medu a hněvu

v krvavých očích tvých

nevidíš bolest sahající

až k mému srdci

Ráno recituješ tu o ránu

A přes všechny ty výčitky svědomí

se stavíš k molu zády

a nevidíš lodě plné sardinek

Silueta tvého údu

se šklebí

na všechny ty podpalubní krysy

a ty drápeš  na víko rakve

chceš ven -

- chcípat pomalu

Zlaté slunce

truchlí v pomuré svatební písni

zas se vdává nuda a zoufalství

kdesi ve tvé prokleté mysli

Branou projeli sklenění jezdci

Na vlhké půdě vyrostla koňská lebka

a okolí posraly mouchy a červi

a ty křepčíš nad tím

vynikajícím nápadem

zavraždit koně

A v tu noc

co jsi vstal

se ti zdálo o sardinkách

jak křičí

Probudil ses´ celý bledý

přes všechny tvé snahy si odpočinout

a vypadat zase jednou zdravě

Židli ve vrahově cele

již ztrouchnivěly nohy

klapla gilotina

a kat se odcoural

na párek v rohlíku

co mají za rohem za 9.60

A přes všechny oči lidí

co málem vypadly

když jsi kráčel davem

kdesi uvnitř tebe

Přes všechny ty špinavé pazoury

co chtějí dosáhnou až k slunci

Přes to všechno

Přeplouváš řeku

Jako všichni před tebou

Sám

A tichý

“A teď už spinkej, synáčku.

To je konec.

Maminka se přijde zase někdy podívat

jestli sis´ snad neodkopal deku

a nevzbudil se.”

.........