Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepříběhy mého já / a pyžamový den
Autor
médea
příběhy mého já / a pyžamový den
pod jejími boky
**
píšeš mi mezi stehny vzkaz:
„nemůžu se přesměrovat
jen přizpůsobit asfaltu a zvonícím příborům;
jsme si dům
plný vyšlapaných koberců
zvládáme už poslepu
všechny ty odchody a kulaté příchody;
obličejem dolů, ani slovo, jen prosté
přijetí, smyslnost, v kulisách hospodského záchodku, na pobřeží, pod jehličím,
vzpomínáš?, řeklas, že to je
důvěra
- jízda na motorce -
vzpřímená mezi žebry spojuje
pohoda a čistá stopa je přáním spolu
i jezdce
závislost
se kterou si neumím poradit
odvozuje odpověď:
šplhá po zádech, kluzká a stálá
smírně vyslovuje jméno, lucie
a ty to přehlížíš, pohyblivá jak zvonkohra
stojíš po ramena ve dřezu
špinavé nádobí se nám otírá o boky
ačkoli se
přistihujeme, že se vyžíváme v skleněných příbězích
že dveře ztrácejí význam
směr je pravotočivé týž“
*
s otázkou proč tenhle příběh?
z nehtů odstřihávám odstřižky minulých já
jsou jich plné noviny
zadaní na lovu
osamělá lovena, mých černovlasých šestnáct
pro polibek
nevidím poušť
je příliš vzdálená, příliš hořká, s vyplazeným jazykem
neznalým, prozkoumávám patra
nesu si zkušenost zšeřelých schodišť
zmrzlina má půvab pro oko
a zvlášť bordó devatenáct
napůl touhy rozepnutá košile
zůstává netknuta, zlomyslnost!,
že jsi ještě pořád schopen tyranské dvojakosti, stojíš uprostřed řeky
o dvou březích
ne následovat, nechávám žít, možná tam protékáš dodnes
mých zadaných devětatřicet, zamilovaní
sobě stěžují
důvěrnost, příčina, že je druzí potřebují k probuzení
proč nikdy neuvaříš kafe?
jen se obtěžuj, třeba kormidluj stůl, lákej postel na řetězy
teď
hromadím se v ušpiněném nádobí
s utěrkou v ruce jistíš si záda
pohybujme se ve svém přirozeném prostředí
***
pod těmito vroucími já
se skrývá zpola žena, ze čtvrtě nomád, nejsem s to porozumět všem podobám
stávám se dějinami?
hádám maďarsky nem tudom, lány
možná proto se máma před třiceti léty zbláznila
pro teplou vodu z kohoutku
opustili jsme stromy, nábytek, latrínu, chlívky vystřídaly
popelnice mezi paneláky
pouhá naléhavost
pohodlí, začínali tvarovat od začátku
protože nás to definuje
jako totem na zápraží
když se otočím:
stačilo přimět špagety
uvázané na babičce svíjet se v hrnci
s rajskou na dlani a byla to slavnost
(téměř etnicky příslovečná)
zoufalá snaha vzpomínek, jak setrvat
a neudeřit do prázdna
světla klíčových dírek odumřela, vždyť přišel jejich čas
a teď je řada na motorce
má legenda má v sobě muže, veze mě krajinami
vstříc větru a obzoru; a jestli je to objetí
pak tedy pohnout znamená následovat
i když se pohybujeme jinou řečí