Vzpomínáš?

Bílé žaluzie spících oken

tiše hledí do tmy.

Slyším tvůj klidný dech,

jsme jen my.

Spojené ruce jsou naším poutem,

můj smích tě do sna provází.

Běžím před tebou lesem,

obláčky prachu mé nohy  zvedají,

v slunci se houpu na listech kapradin.

Pak otočíš se za hlasem,

já vynořím se z modré hlubiny

a kapky vody

protékají stříbrem mých vlasů.

Pojď ke mně ještě blíž,

 já tě znovu obejmu,

líbej mě a nikdy nepřestaň.

V mé náruči se ulož,

tady je život.

Jsi  má láska,

jsem tvůj domov,

teď žiješ!