G

Pan Kohout

Jé, dobrý den, pane Kohout! Co vy tady?“ Ta malinká postavička v bílém plášti mluví na mě. Standa vykreslil dokonalý baziliščí úsměv, klepl mne prsty do ramene – „No podívejme se, to ses nám pěkně vybarvil.“

„Promiňte, já jsem si vás s někým spletla.“ – říká bílý plášť s nožičkami, který mezitím přišel blíž. „Vůbec se neomlouvejte, aspoň jsme kolegu víc poznali, ale vás ještě neznáme, kterápak vy jste?“ Pořád stejný baziliščí úsměv. „Trnková“ – představil se plášť.

Karel, který se zatím jen široce usmíval a otáčel po tom, kdo právě mluvil, napřáhl ruku – „Karel, ahoj.“ – a zahájil tak několikaleté legrační období, kdy mu G, která si s manšaftem netyká, důsledně vykala, a on jí stejně důsledně tykal.

„Post jméno mé. A kde vás tak nejlépe najdeme, kdybychom se chtěli dozvědět něco víc?“ „Vedle pana Iskandara, jsem jeho asistentka.“ – usmál se plášť a nožičky ho odnesly z dohledu.

„No vidíš,“ – obrátil se na mne bazilišek – „na první pohled to sice zřejmé není, ale ženská to je, tak snad abys něco nezanedbal, ne?“

2011-12-06

Karlův Golf

Měli jsme ten den paralelní program se společným návratem domů. Já šel s pánama na „příští čtvrtek“ k Černému orlovi na náměstí, G s Helen na koncert.

Když si mě přišla vyzvednout, Karel, který seděl vedle mě, vyskočil, přestěhoval si pivo naproti ke Standovi a pustil G sednout na své místo. Drželi jsme se pod stolem za ruce, G poreferovala o koncertu a pak si se Standou vyměňovali pohledy zdola a shora na dění ve firmě. K tomu stihla sotva malou kofolu a už nás vyháněli, ať uděláme místo ježkům.

Před Orlem jsme překvapeně zjistili, že mezitím spustil déšť se sněhem a do toho pěkná fujavice. Zeptal jsem se G, kde že má Bublinu. „No jako dycky“ – řekla se zasmáním a rozhodila ruce. „Kde to je?“ – zeptal se Karel. Vysvětlili jsme mu, že až na kraji města, G se ráno obvykle chtěla před celodenním sezením trochu projít. „Támhle stojí“ – ukázal Karel a podal G klíče od svého golfu.

V autě se G chvíli potýkala s páčkama a čudlíkama a pak jsme vyrazili. Ona opatrně řídila vichrem se sněhem, já spokojeně žvatlal, překážel jí rukou při řazení a těšil se domů. Najednou to se mnou hodilo, do silnice ležel vyvrácený strom a G ho objela na poslední chvíli. „Jejda, to by Karel asi koukal, co, kdyby tam nebyla ta mezírka! Jsi ale šikulka, Prdelko!“

Doma byla G taky šikulka a ráno jsem jí jen zamával z postele, když odcházela do práce.

Špičku stromu, co přečuhovala do silnice, někdo uříznul ještě ten den, zbytek jsem pak v létě pokrájel já a spálili jsme ho doma v krbu.

2012-01-03

Do příkopy spad

Bylo to někdy pár týdnů po nastěhování do domečku, jeli jsme po víkendu u G zpátky domů, v pondělí ráno, rovnou do práce.

Na víkend se nepamatuji, ale musel být úžasný, protože jsem cestou blaženě pozoroval řidičku, dotýkal se jí nohy, mlčel a v jednu chvíli mne dokonce napadlo, že je možná dobrá chvíle na umření, protože lepší už to nikdy nemůže být.

O minutu dvě později jsme se přehoupli přes horizont po dlouhém mírném přímém stoupání a v následující levotočivé zatáčce G i káčko zaskočilo náledí. Ještě, než jsme přistáli na boku v příkopu, jsem si uvědomil, že jsem se před chvílí asi rouhal.

V kritických situacích se ve mně probouzí něco cizího. Vypnul jsem zapalování, sebral G klíčky, odvedl nás od vyvržené velryby, zastavil slečnu nebo mladou paní, co jela do stejného města a posadil k ní G, která to vše snášela s lehkým překvapeným úsměvem.

Dva chlapíci v dodávce už u mne zastavili sami od sebe, pomohli mi vystrčit Bublinu zpátky na silnici, pak do servisu na kontrolu a domů.

Večer G jen utrousila, že se jí moc nelíbilo, jak jsem jí nedal šanci něco organizovat a rovnou jsem jí poslal s cizí ženskou do práce, ale potom přes den jí došlo, že to tak bylo asi lepší.

2012-01-10

Pračka

Když jsme se přistěhovali do domečku, nebyla v něm pračka. Chtěl jsem jí koupit, protože jsem sám neměl a být závislý na víkendových cestách ke G mi připadalo nepraktické, ale Helen byla rychlejší.

Helen je Angličanka, pracovala s námi společně v jedné firmě, brzy po příchodu se s čímsi ocitla v nemocnici – v pro ní cizí zemi, a pan ředitel pověřil G jako jednak svojí osobní asistentku, kterou měl první pro jakékoli pověřování po ruce, jednak jako jedinou osobu s dostačující úrovní angličtiny a to dokonce britské, jí pravidelně navštěvovat. G zadaný úkol odpovědně plnila a Helen, která se zřejmě nikdy nedozvěděla pravou příčinu jejích návštěv, se s ní sblížila asi o deset let dřív, než by jinak jako správný Brit udělala.

Půjčila nám pračku, kterou si pořídila na minulé štaci ve Francii. V Čechách měla pronajatý zcela zařízený domek u Prahy, pračka stála bez využití v garáži, v mnohavrstevném stěhovacím zábalu, jak jí před dvěma lety přivezla. Protože má Helen na francouzské výrobky zcela jednoznačný názor, častý i mimo ostrovní království, koupila pračku německou. V konečném uspořádání tak vznikl pravděpodobně světový unikát – Jihočech a Západočeška prali ve Středních Čechách na německé pračce koupené Angličankou ve Francii.

Koncem týdne jsme s Arnoštem pračku od Helen přivezli, v sobotu jsem nejdřív sám odmotal všechny vrstvy ochranné bublinkové fólie, potom jsme s G instalovali. Já pošupoval, jak bylo třeba a jak G velela, G zapojovala, jak to šlo a hodilo se. Když byla pračka zapojená a na místečku, stáli jsme kousek od ní a spokojeně jsme na ní koukali.

Mě v tu chvíli napadlo, že by nebylo od věci jí hned vyzkoušet. Postavil jsem si k ní G, jemně jí vysadil nahoru, ona sáhla za hlavu do poličky pro krabičku, která tam nikdy předtím nebyla, a zneškodnila si mě. Nejenom, že jí to napadlo dřív než mě. Jí to napadlo dřív, než jsme pračku s Arnoštem přivezli, a připravila se. Ženská. I takhle mrňavá.

K prvnímu praní jsme se dostali s asi půlhodinovým zpožděním.

2012-07-29

Záhon

Hned za domem byl malý záhonek. Nebo nebyl. Na úplný začátek se nepamatuji. Možná byl a G si u mne objednala jen zrýpání, možná nebyl a objednala si jeho zřízení, včetně zrýpání.

Práce kvapná málo platná, je třeba všechno řádně promyslet, zvážit, naplánovat a nevěřili byste, jak taková mrňavá ženská dokáže kverulovat a jaké si dovolí poznámky, zatímco chlap se chystá udělat, co jí na očích vidí a o co si před nějakým tím týdnem i řekla.

Usoudil jsem, že abych se vyhnul podobným poznámkám, komentářům a kritikám i po odvedení práce, bude nutné jí zapojit taky – svoje dílo si hanět nebude. Vyčistil jsem prostor budoucího záhonku, trochu ho prokopal krumpáčem, vybral kamení a vedle jsem nachystal zásobu hnoje. Ten jsem navozil z hromady nad vsí na kolečku, dalo to pár výprav, když mě G při jedné zahlédla, říkala něco o sáních borových. Ale ty by uvezly míň a hůř by se táhly.

Potom jsem se přímým dotazem ujistil, že ten záhon opravdu chce. Když potvrdila, dostala vidle hnojnice do ruky a instruktáž. A pak jsme spolu pracovali, já vyrýpnul jedno sousto, G do díry po předchozím kydla trochu hnoje, já jí zaklopil, a tak dál, až jsme zrýpali. Nakonec jsem to shrnul – „Tak jsme to spolu šéfová pěkně pohnojili. To z nás dělá zavedenej pár víc než celá hous party.“

2011-12-11

Pražce

Přijeli jsme domů. Tedy, G nevím, jak to měla, protože jsme přijeli od ní k nám, ale pro mě domů. Káčko ještě vrčelo a stodola nebyla otevřená a už u plotu stála paní sousedka a povídá – „Davajtě pozor, u nas v sklepje blato i voda. A u vas za domem všecko pryč.“ Měla pravdu. Den předtím přišel přívalový déšť, rybníčku nad vsí se protrhla hráz a z potůčku Smraďáčku se na pár vteřin stalo Orinoko. U nás popadlo dva můstky, každý ze čtyř pražců, odneslo je pryč a místo nich nám nechalo asi ar střepů. Vyložili jsme věci a nechali záchranné práce na druhý den.

Ráno jsem obul kanady, prošel se podél potůčku a postupně našel všechny naše pražce a ještě jeden navíc. Hruškový dědek z chalupy pod zatáčkou si přišel popovídat a nabídnul, že odpoledne vyjede s traktůrkem a pomůže mi. Když odešel, okukoval jsem dál sám pražce a jeden po druhém jsem je odpřevracel až k silnici. Došel jsem pro kárku a pro G, G přidržela kárku, já na ní zvrhnul pražec, nahoru jsem vozil pražce, dolu G. Hruškový dědek zase vylezl a halekal na G – To se tak někdo má, takhle se vozit. Taky bych chtěl, aby mě někdo občas vyvez.“

Nevím proč, mohl se vyvážet sám, když měl ten traktůrek.

2011-12-10

Svetr

Byl jsem v Brně jednat o zakázce. Příjezd v podvečer, nocleh u pana Malaníka, ráno jednání a pak Vaňkovka, protože se blížil konec roku a Vánoce.

Procházel jsem obchody a v jednom mě zaujaly svetry. Takové tlusté tuhé roláky přírodních barev, pánské, ale mně připadaly unisex. Zeptal jsem se paní prodavačky, jestli mají i menší velikosti. Usmála se, měli. Zeptal jsem se, jestli mi pomůže s výběrem velikosti na asi takhle velkou slečnu a ukázal jsem rukou od země. Jemně se rozzářila, že pomůže. Rozložila přede mnou několik svetrů a postupně jsme volili barvu a velikost, až zbyl jeden. Když viděla mojí nejistotu, rozzářila se ještě trochu víc a řekla, ať chvilku počkám. Vrátila se s kolegyní úplně správné velikosti, jen dva malé detaily vpředu nahoře neodpovídaly, ale to už jsem neřešil, bylo jasné, že když svetr padne slečně, G se do něho také vejde. Na slečně vypadal úžasně.

Jak je G tuhoň, kterému se jeden nezavděčí, a dárky vlastně ani nechce, svetr mi prošel. Nosila ho. Hodně ho nosila. A jak jsem já sklerotik, občas jsem jí pochválil pěkný svetr, až to vypadalo, že se chlubím.

O rok později jsme spolu byli v čase Vánoc zase v Jablonci. Za trochu dramatických okolností, ale to je jiný příběh. Za jednou výlohou jsem zahlédl podobné tlusté svetry a napadlo mne, že když G tamten nosí a sluší jí, mohla by mít i dva. Skoro jsem jí do toho obchůdku odvlekl.

Paní prodavačka a vedoucí v jedné osobě byla velmi šarmantní a dobře rostlá čtyřicátnice. Ukázala nám možná desítky těch krásných tlustých svetrů, z výlohy vyndala, zezadu nosila a G pořád nic. Až si konečně řekla o jiný druh, takový tenký elastický roláček za třetinovou cenu, který jí těsně obepínal a ve kterém mi trochu připomínala Malého Prince a trochu králíčka. Čerstvě staženého. Jeden takový měla oblečený i paní vedoucí, ale na ní nějak vypadal úplně jinak.

Pokrčil jsem rameny, paní vedoucí se na mne poťouchle usmála, G si ke třem ode mne vybrala čtvrtý od sebe a řekla si o množstevní slevu. Dostala jí a paní vedoucí se na mě ještě jednou poťouchle usmála, když jsem nad tím kroutil hlavou.

Cestou do hotelu jsem se vzmohl jen na – „Zavřou mě za pedofilii, jestli to budeš nosit na veřejnosti!“

2012-01-10

Viktor Čistič

G strávila celkem osm let v cizině a mluví anglicky, německy, portugalsky, rusky, španělsky a francouzsky. Prý byla au pair, studovala, navštěvovala dobré známé, pracovala a podobně. Na nic z toho ale tady v Čechách nejsou důvěryhodní svědkové a tak jsem si jí občas dobíral, že celý ten čas byla ve výcvikovém středisku nějaké tajné služby, kde rozvinula své dovednosti z moderního pětiboje, mě má jen jako společenské krytí, její občasné výlety na dva tři dny porůznu po Evropě jsou služební cesty za „klientem“ a až se jednou nevrátí, budu mít kliku, když mne nenavštíví Viktor Čistič. Nikdy mi to nerozmlouvala, ani se nesmála, jen se tak neurčitě tvářila.

Předpoklady by k podobné existenci určitě měla, kromě již zmíněného jazykového vybavení střílí jako Divoký Bill, šermuje, každý rok uběhne několik maratónů, desítku dá pod čtyřicet, při kraulu necáká, nikdy není nervózní, byla by úplně nenápadná, protože nikdo do toho světlovlasého mrněte s brejličkami neřekne, co všechno dovede a vydrží, a hlavně, je soutěživá a škudlivá.

Uklidňovala mne jen její neskutečná paličatost, běžně vedoucí až k sebedestruktivnímu jednání, protože nevěřím, že by rozumná tajná služba angažovala někoho s takovou slabinou.

Ovšem, o svých cestách do Anglie, Švýcarska, Itálie, Walesu nebo Řecka G nikdy kloudně nevyprávěla, nezahlédl jsem letenku, neukazovala fotografie a ani nás nikdo z údajných známých nikdy nepřijel navštívit. Tak nevím.

2012-01-05

Ježíšek

Dal jsem G před Vánoci takový návrh. A dost jsem byl zvědavý, jak se to vyvine. Nabídl jsem jí, ať si v Plzni v sexshopu něco vybere, co bude sama chtít, že to bude ode mne pod stromeček. Určil jsem jakýsi limit, který si už nepamatuji, protože jsem tak nějak nejasně tušil, že možnosti toho obchůdku by bez podobné pojistky dokázaly udělat mému účtu citelné bebíčko, ale jinak měla volné ruce. Už samozřejmost, se kterou souhlasila, mne zaujala.

Když jsme vešli a zdvořile odmítli pomoc s vysvětlením, že slečna si jde vybrat Ježíška a bude-li potřebovat, ozve se, chvíli jsem G sledoval. Tak soustředěnou jsem jí neznal, přemýšlivý výraz jí vyloženě slušel, usoudil jsem, že to zaujetí je pro mne dobrý signál.

Po nějaké době jsem se ale přestal kochat a šel jsem se sám porozhlédnout po nabídce. A že tam měli věci! Až jsem se občas neudržel, rušil jsem G v jejím soustředění a přivolával jí k obvzlášť zajímavým exponátům. Ale moc se nedala, je totiž odpovědná.

Nakonec si vybrala něco, co vypadalo jako překrmený motýlek. Nejsem holka, jsou věci, kterým nerozumím, ale pro jistotu jsem se zeptal, jestli nechce ještě něco, že i dvě věci Ježíšek zvládne. Nechtěla a vypadala jistě.

Slečna u pokladny nám nabídla bonus, že prý si ho za takový nákup zasloužíme, mohli jsme si vybrat CD s dospěláckou pohádkou. Kývl jsem na G. „No ty berušky vem...“ To mne trochu zmátlo, ale vyvodil jsem z toho, že případná konkurence by mi mohla být docela sympatická, a neprotestoval jsem. Pak jsme ještě automaticky dostali slevovou členskou kartičku a místní Ježíšek byl hotový.

Po pár týdnech jsem se nenápadně zeptal, jak se dárek osvědčil. Poměrně neochotně z G vylezlo, že v obchůdku špatně pochopila, jak funguje, a je jí tedy na nic. Sodoma Gomora, potom nechte ženskou něco samostatně rozhodnout, prý emancipace!

2012-01-18

Velký Karel

Jel jsem do Města do bazénu, s Arnym jsme měli sraz na nádraží, jako obvykle bylo v plánu zaplavat si, dát matýsky, pokecat a domů. Zahlídnul jsem, že do vlaku nastupuje i Velký Karel, kývnul jsem na něj, přes sklo si nevšimnul, nastoupil a posadil se někde mimo dohled.

Ve Městě jsem, jak bylo dohodnuto, šel počkat do nádražní hospody. Tam už seděl Velký Karel, u stolu štamgastů se bavil s fousatým železničářem, dali paňáčka, chlapík si nasadil čepici a odešel. Karel si mě konečně všimnul, pozdravili jsme se, přesednul k mému stolu a začal povídat o G.

Na to už jsem byl docela zvyklý, jak byla v klubu za celebritu, hodně lidí z toho prostředí se se mnou bavilo hlavně o ní. Vykládal mi, že se stará o rekordy, vede o nich záznamy, sleduje je a porovnává se současnými výkony. Zrovna nedávno koukal na G výsledky, je skoro na všech délkách tratí těsně za rekordy klubu a kdyby se na to trochu soustředila, do roka je má.

I to už jsem slyšel. Ne takhle souhrnně, ale slyšel. Většinou jsem na podobné řeči nijak nereagoval, Velký Karel je ale prima chlap, mám ho rád, a tak jsem řekl, že není první, kdo mi něco takového povídá, že podle mne by G měli všichni dát pokoj a ne do ní takhle hučet, že by si měla dát do pořádku záda a stehno a že taky už není nejmladší a měla by myslet na děti a ne na rekordy. Karel se zatvářil chápavě a s úsměvem dodal, že to musím já s ní doma dohodnout.

„Nevím, jestli jsem ten pravý, od koho by to chtěla slyšet.“ „Co? To jako? To jako nějakej jinej chlap?“ Pokrčil jsem rameny.

Karel se na chvíli zarazil – „Já jsem byl s Alicí, tou Alicí a pak přišel K. On má čas, to jí vyhovovalo... Stane se, někdy...“

„A peníze.“ – doplnil jsem – „S těma se čas velmi lákavě vyplňuje.“ Karel kývnul.

„To jsme na tom ale stejně.“

„No...“

„K nám taky přišel K.“

Karel se překvapeně podíval a pak mu to došlo – „To jako?“ Kývnul jsem. Chvíli na mě koukal – „Hele, to ale nevzdávej, to nemusí nic moc znamenat!“ Zase jsem pokrčil rameny.

Vtom vešel Arny, představil jsem je s Karlem, přisednul a hovor se stočil úplně jinam. „Kam jedete chlapi?“ „Do bazénu, plavat.“ „To máme stejnou cestu, já jdu na Sletiště, svezete mě?“ „No jasně!“

Vysadili jsme Karla, kde si řekl, a potom jsem Arnymu vyprávěl, co jsem se právě dozvěděl. „A ty jí znáš tu Alici?“ „Znám.“ „Jak vypadá?“ „Dobře, dost dobře, taková Keira Knightley po dvaceti letech a třech dětech.“ „Jo? Toho K mi musíš někdy ukázat!“

„To uvidíš věc! Takovej hajzlík malej, co už v pubertě pochopil, že aby u baru dosáhnul na skleničku, bude si muset zadek podkládat pořádně tlustou peněženkou a začal na tom makat.“

„A?“

„A dosáhne.“

2012-02-11