Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKri Krá I
Autor
stenos
Kri Krá se probudil do prošedivělého rána
v cizí posteli -
pod cizím stropem
jenž podoben rozpukaným lebkám
nevěstí nic pěkného
leží bez náznaku života
vnímá jen smysly
cítí chlad
vůni syntetického ovoce
slyší proud vody -
vtom do pokoje vstoupí úplně neznámá kudlanka
s úsměvem na tváři sladce poví:
„ Za chvilku bude snídaně, broučku…“
Kri Krá se beze slova zvedne
jde se vymočit
osprchovat se a vyčistit si zuby
šíleně ho bolí hlava
letargie
- ne dnes není připraven k obětování
„Jak se cítíš, miláčku?
- ty zvíře jedno
ještě celá pálím
už jsem úplně rozhodnutá
jdu vod něj !
seš k sežrání, víš to!?
- začala kudlanka předsmrtný monolog
Kri Krá usrkl hnusné rozpustné kávy
zakousl se do rohlíku
a podíval se znovu na kudlanku
viděl ji podruhé v životě
na první setkání si nepamatoval
kudlanka pustila Mozarta
a přiblížila se k němu
očichala si ho
nejdřív mu ukousla pravé ucho
pak celou hlavu
- srdce si nechala až nakonec
bylo ztvrdlé
nechutnalo jí
šla k oknu a vyplivla celý obsah žaludku na ulici
přímo vedle dětského pískoviště
Kri Krá se mátoživě zvedl
šáhl do náprsní kapsy a zkontroloval si doklady -
posadil se na lavičku
k smrti unavený
na vedlejší lavičce spí děda Koštuřík
známý agresivní bezdomovec
starý boxer
který prý před válkou tlouk v ringu černochy i Němce
dneska si ale dovolí tak na babky v autobusu
celé město ho nenávidí
ženský a děti se ho bojí
a mladí výrostci ho z plezíru mlátí jako psa
Kri Krá si chce zakouřit
nemá si ale čím zapálit
dědu budit nebude
- vstává a jde hledat oheň
ranní město má tělo zkroucené bolestí
průsvitnou tvář
křičí
lidé ho ale neslyší
mají kamenné pohledy
šlapou městu na krk
cpou se do lidomlýnků
a míří za potravou
Kri Krá ho slyší
ale pomoci nemůže
je příliš slabý
a jediné co ho zajímá je oheň
pomalu došel až někam na okraj světa
k opuštěnému vagonu
na nikam nevedoucí kolej
vstoupil dovnitř…
- na potrhané sedačce
tam sedí překrásná dívka
„Ahoj, chceš mě?“
ptá se dívka
„Ne, chci jen oheň
mám chuť na retko…“
odpovídá Kri Krá
„Tak pojď blíž
oheň mám
a chci tě políbit –„
Kri Krá
vytáhl cigaretu sedl si vedle dívky
ta mu připálila-
s chutí si zakouřil
pak mlčeli
nemilovali se
nelíbali
jen se dotýkali
rameny
prsty
zavřenýma očima
zatímco venku zuřila válka zvuků
uštvané ulice drtila neúprosná ozubená kola
po chodnících se válely tisíce perforovaných žaludků
a srdce ještě bijící
slyšeli jen slepci a blázni
v páchnoucím starém vagónu byl mír
Kri Krá najednou otevřel oči
a řekl dívce
„Už musím domů
babička – stará se o mě, víš!- bude mít strach…“
dívka se usmála
„Jen běž ty blázínku
bylo to hezký“
a Kri Krá běžel
a cítil vítr
a celou tu lásku schovával do nejhlubší paměti…
„Hej mladej nemáš oheň?
Jestli ne, dám ti do držky!“
lomcoval s Kri Krá děda Koštuřík
„Já nekouřím“ odpověděl Kri Krá
a vytrhl se dědovi ze žlutohnědé ruky
„Tak běž do prdele...
stejně chcípneš jako všichni!“
odplivl si děda.
pomalu se začalo stmívat.
11 názorů
animovaný medvídek Pú
09. 10. 2012Dost dobrý - jiný příběh, než na který jsem od tebe zvyklý, ale funkční. Tu kudlanku jako kdybych měl před očima i s tím celým městem. Jenom mě vadila sloka s koncem světa + některých pár výrazů, ale to bych klidně pro délku textu stejně bral.. *