.smířit se se světem.

čupr..

mně můj život nijak poutavej samozřejmě nepřišel  ... garthe, na tomhle bys měl zapracovat! zajímavej život, to je grunt! :)

milý minimalistický pathos. 

Chapu. 

no, já jsem rád za všechno, co mě činí svobodnější pro svět.. i když to třeba někdy bolí.. ;)

Jsi za ně rád, ale doufáš, že to bude zase dobrý, ne?

vlastně je to o smutku... o čase, který by mohl dávat a ne brát... vlastně je to smutné, ač máš dar nad sebou nefňukat a neutápět se v tom... Je to dar ?  Určitě, protože jen takto asi můžeš něco sdělit dál... a tím - jak i říkáš - taky sám sobě. Psaní je opravdu i poznávání sebe sama. A situací,kterými procházíme... V tomto odraze získávají konkrétnější podobu.   t***

jj, dík stvne.. já su za ty momenty rád..

Avízo Garthovi. Ahoj Garthe:)

Klub zdrcených...

Já jsem to s tou reklamou vnímal spíš přes to konstatování: Napsal jsem dnes na schránku. To mi přišlo pro tu situaci výmluvný. Ani ne tak o těch lžích, jako spíš o postoji k nim, respektive o změně toho postoje, protože napsat jsi to tam mohl už dávno, ale teď jsi k tomu teprve dozrál. takovýchle momentů mám teď já bobužel hodně.

jo, garthe, mám podobnou zkušenost.. a myslím, že to souvisí s uvědomováním si sebe.. že ten text, kterej píši, a pak ho zpětně čtu, mi dává nahlédnout do sebe..  takový zastavení se nad sebou..

já to takhle moc nevnímám, reklama prostě občas lže..  tu pocitovou souvislost asi chápu. občas věci do sebe zajímavým způsobem zapadaj, občas to rád sleduju a občas mně to samozřejmě vadí. pamatuju si jeden čas, kdy jsem měl takový zvláštní období, že se dělo moc věcí, většinou teda ne moc dobrých... tak jsem je začal psát a došlo mi, že na papíře to vypadá poutavě (mně můj život nijak poutavej samozřejmě nepřišel), když člověk ty pocity neprožívá přímo, ale zprostředkovaně, jenom tak, že se mu připomene, jaké to je.. působí to na mě noblesně, a přitom, když to prožívám, je to největší hnus fialovej. kdyby to napsal někdo jinej, řekl bych si : jakej to má zajímavej a živej život. přitom já ten život měl děsnej. to se mi na takových miniaturách líbí, že si představuju, co za tím může být a jak se člověk co to psal cítil a co vlastně prožíval. a taky, že každej má něčím zajímavej život, jenom si to neuvědomuje. prostě odžívá zážitky, ale už se nepodívá zpátky a neřekne si často ani : "to tedy bylo ale podivné období."

nějak jsem se rozepsal... občasná prokrastinace je jednou z mých špatných vlastností žel

vlastně ani nevím, jestli to má s ostatním textem nějakou logickou souvislosti, spíš pocitovou.. vím, že když jsem to psal, myslel jsem na to, že rekalama má lež už sama v sobě.. a jak mě týdny unavovalo otevírat schránku plnou lží.. teď ji otevírám a nic v ní není.. je prázdná.. pravdivější

neznáme = jako že se známe hodně málo :) že nemám vhled do tvého světa

zkusím příklad

NEVHAZUJTE REKLAMU. Nechci, aby mi dál lhali.

tomu třeba nerozumím skoro vůbec. proč to v textu je, co to má znamenat, jestli to s něčím dalším v textu souvisí.. pravda je, že na některý věci jsem trochu natvrdlej, takže to nemusí být text zrovna pro mě. (ajko že to nebude zrovna dnešní formičkou :))

tohle mi garthe nepřijde jako těžkej text.. asi nemáš formu zrovinka.. a známe se přeci.. jsi milej kluk

já ti nevím, na mě je tam těch "mouder" (nevím jak to říct.. metafor, hledání dalších smyslů) skoro moc. už o tom musím moc přemýšlet a snažit se místy pracně hledat význam  a jak jsem odtržený od tvojeho světa (neznám tě) tak mi to nejde moc dobře. je samozřejmě dobře možný, že problém je v způsobu mého vnímání, které si s tím prostě neporadí.

***jo

*/

/*