Anděl smrti

Za tenhle nápad vděčím Tobě Katko...

Pomalu jsem se šoural po úzké pěšince z trávy. Měla takovou zelenou barvu, že tomu oči ani nechtěly věřit. To mě ale nepřekvapovalo. Vůbec nic už mě nemůže překvapit pomyslel jsem si a zrychlil abych došel včas. Hodinky zrovna píply půl jednou a já si uvědomil, že je to ten správný čas. Dostal jsem se až k místu, ke kterému jsem chtěl. Nebylo tam nic jiného než tráva. Bylo to na severní straně hřbitova kde se teprve měly objevit nové hroby. Lehnul jsem si na zem a cítil jak padá rosa. Musel jsem na dlouho usnout, protože když jsem opět otevřel oči tak už začínalo svítat. Vedle mne ležel na zemi malý holoubek. Spal, nebo už byl mrtvý? To snad ne. Zvedl jsem se ze země a najednou jsem ji spatřil. Měla krásné dlouhé blonďaté vlasy, krásnou postavu a plnou náruč právě natrhaných kopretin. Pod jejím krokem tál sníh, teda tál by, protože tam teď, v půlce srpna, žádný nebyl. Šla zlehka jakoby se vznášela a najednou promluvila hlasem anděla: „Co Vy tady děláte tak sám? Není to divné - ležet na hřbitově když jste ještě naživu?“ Já jsem sem ale přišel ukončit svou pouť životem. Co jsem ale teď měl dělat? Nevím jestli tušila co jsem tam vůbec dělal, ale za chvíli jsem to nevěděl ani já sám. Vzala mne za ruku a pomalu jsme se začali procházet mezi hroby jakoby to byly nějaké památky. Připadal jsem si jako na nějakém výletě ale pořád mi nešel na rozum ten její pohled. Obličej bílý jako sníh, jakoby ho měla natřený křídou a přitom měla tak zářivé oči - jako dvě hvězdy. Nevím jak to bylo možné, ale najednou se začalo stmívat. Lehli jsme si oba do té prosluněné trávy a já zavřel oči a zhluboka se nadechl. Jakobych se najednou začal vznášet. Opět jsem prohlédl a viděl jsem že ležím na zemi a zároveň se na sebe z výšky koukám. Nevěděl jsem jak je to možné. Dívka se pomalu zvedla a povznesla se za mnou do výšky. Poslední co jsem přes to oslnivé světlo viděl byla má pravá ruka - pevně svírala zbraň - moji parabellu a z pravého spánku mi vytékala krev jako rudý pramen. Plnou náruč kopretin dívka hodila dolů - na chudáka holoubka, který zemřel noc přede mnou. Ta dívka byla můj osud. Ta dívka byla anděl smrti.

---