Polepším se

 Firemní večírek se trošku zvrhl.
Trošku víc.
Strašně!
Ležím v posteli, telefon bliká – esemes.
Doufám, že jsi se hezky vyspala. Už se vracíme do Prahy. Letos už nepřijedeme, ale v lednu se budu těšit. Včera ti to moc slušelo. Pa

Mám pár záblesků.
Už jsem na cestě domů, on vyběhne v tričku ven a mluví.
Líbá mě a tahá k němu na pokoj. A já jdu.
Jdu!
Jsem na pokoji, sprchujeme se.
A pak si užíváme těch hříšných doteků.
Těch horkých rtů po celém těle.
Těch silných rukou.
Oddělává mi vlasy z obličeje.
Hladí po břiše, po ňadrech.
A já jako už tolikrát předtím, vrním jako kotě.
Nemám sevřenej žaludek, dokud neřekne – jsem ženatej, mám dítě.
Nevím za jak dlouho, ale jdeme ruku v ruce. Doprovází mě domů.
Loučíme se, vášnivé polibky. Poslední doteky.
 A já jsem už v posteli, odepisuju na jeho esemes, že taky děkuji.
Krásná noc a dobrou noc.

Ráno mě budí žízeň a strašně sevřenej žaludek.
Chvíli nechápu proč.
A pak, jako bodnutí se mi vše vybaví!
Tragédko!
S osobním řidičem tvýho šéfa!
Zbláznila jsi se?
Se ženatým?!
Jak jsi mohla, fakt?
Zlej sen?!
Nádech, výdech.
Horká sprcha mi vždycky pomohla.
Umývám tu špínu, ten večer.
Tu ostudu kavárny, jak jsem s ním tancovala.
Jak se mi vše pomalu vybavuje.
Různý záblesky, jeden horší jak druhej.

Čas nejde vzít zpátky.
Teď by se to hodilo.
No nic, jedeme dál. Snad do Vánoc všichni zapomenou, co se dělo.
A on v lednu nebude vědět, kdo jsem.
A já? Polepším se!
Další signál, že alkohol prostě nezvládám.
Prosím o odpuštění, o zapomenutí.
Polepším se!