Rózo

áno, nadčasové

S obligátním: Díky všem za trochu pozornosti, ať se vám text líbil víc, míň a nebo třeba vůbec.

Zdendo: asi chápu tvou averzi k pábiteli, tenhle hrabalovskej neologismus je už dost jetej a možná i sjetej! ÷) Přesto mi do celkového kontextu básně zapadal nejlíp, páč jestli si ho vykládám správně jako určitýho blouznivce, snivce, lakýrníka na růžovo, verbíře do ráje... tak mi do křížovky textu pasoval nejlíp.

Oldjerry: a o to jde, o příběhy. Dneska na ně nikdo nemá čas - ani je vyprávět, ani je poslouchat.

Print: no právě, po tom dnes v poezii jdu, po smyslu, po ději... snažím se omezit neúčelnou záumnost. To je ostatně i to, co mi v části dnešního postmoderního kvasu vadí: i spousta takzvaně uznávaných autorů zabloudila v kruhu vlastního ega a motá se v něm se vší artistností, uměním pro umění... sám to pracovně nazývám: spousta sebe, málo nebe. Ta dnešní přiblblá doba vzala spoustě lidí schopnost skutečné empatie. Ale zase bych nechtěl vypadat jako nějakej zapšklej škarohlíd, to fakt ne! ÷)

Olino: díky, vážím si Tvé trvalé přízně! ÷) A jak už jsem naznačil výše: příběhů je nám třeba, číst je, poslouchat, prožívat na vlastní kůži... a nemuší vždycky mít jenom dobrej konec, páč na bolesti se člověk v životě vyučí nejvíc. A ještě dodám, že po těhle tématech nejdu nějak cíleně, vona tam hučí nějak přirozeně, bez chtění. ÷))

Bože, tak to jsi mě překvapil! To nejsou slova střílená od boku! Smysluplné a krásné!*

Je tam nostalgie, ale hlavně originální obraty ...*

*

*

smutek a nostalgie, vzadu příběh, který bych nechtěl prožít.   *

Albane, jdi domů. Jsi na moll :D