Tmavé kouty

v modré a uhlové tmě

toho, co bylo

světélkují jak pařáty velesupů

obrazy starých křivd a vin

a s hákovitými zobáky vzpomínek

trhají

těžce nabytý klid

na řvoucí cancoury svědomí

 

svědomí

 

stále platný podpis

jehož inkoust nikdy

nevybledne zcela

 

Až…

 

 

Přibývá chvil

na prahu noci

než tma získá svou průzračnost

 

Kdy

vracím se životem zpátky

k těm které zasáh‘

můj kámen

 

Dívávám se jejich očima

a zraky diváků

za skly

za klíčovou dírkou

 

až dnes vnímám - a s nevolí

lepkavý hnus toho

a nepomáhá mnoho

že i mne modřin pár bolí

 

a tak jsem rád že

obrazy smaže

přicházející noc

když zhoustne  sny

 

v nichž sedím nahý jak neštěstí

na klozetu

uprostřed náměstí

 

 

ostrost epizod

šotů z mého života

roste tak rychle

jak časová umístění křivd pozbývají kontur

 

komu co kdy jak

 

a jak pomalu zaniká radost z dobra

ty po něm chlebem

narůstá stud za to

co vidím až teď

 

hoď kámen

 

 

 

Měknu

skláním se níž

pomalu ráno vstávám

pomalu všechno

i mládí mne dohání

 

to mé

 

sčítá mi

má dáti

a dal

je z toho konto

s velkým debetem

 

zima

 

choulím se do sebe

nic nepomáhá

že i já jsem

jiným a jinde

tisíckrát věřitelem

---