Ráno plné pohádkových skutečností

Pokouším se o psaní, asi dva roky jsem nepsal skoro vůbec, takže toto je takový můj restart, budu rád za kritiku :)

Společně prožíváte moment, kdy začínají padat hvězdy, v ten okamžik se všechno rozzáří.

„Co to děláš s těma rukama?“ zeptala se dívka chlapce, jenž na ni koukal skrz škvíru, kterou stvořil spojením palců s ukazováčky protější ruky.

„Točím si tě,“ odvětil chlapec. Dívka se usmála.

„Ale prosim tě, vždyť jsem ošklivá.“

„Není nic krásnějšího než nahé ženské tělo a není hezčího záběru než právě na něj.“

Odhrnul peřinu zakrývající dívčinu postavu a pomalu ji začal snímat od konečků prstů na noze až po ústa, která se na něj s mírným studem rozpačitě usmála. Přiložil jí prsty na tvář, zakryl oči a skrz kamerový pohled, ve které byla dívčina ústa uvězněna jako obrázek, ji políbil.

„Jsi podivný a srandovní. Chtěla bych být tvoja žena.“

Chlapec se usmál. Znali se teprve od včerejška, ale věděl, že to myslí vážně. A kdyby mu řekla, že ho miluje, oplatil by jí to stejnou větou.

„Dáš mi cigáro?“ Černé, ďábelské oči ho provrtávaly a on se nechal hypnotizovat. Podal jí cigaretu, kterou zapálil, i když on sám doma nikdy nekouřil, a v posteli už vůbec ne. Jenže ona je celá taková…zakázaná.

Cikánské srdce je veliké a nezkrotné. Když se do tebe zamiluje cikánka, je to divoká láska a za žádnou cenu se tě nevzdá. Půjde za tebou kamkoliv a ty to víš, chlapče, proto si toho ohně ve své posteli tak užíváš.

Dívka si potáhla z cigarety a pak chlapce políbila. Ten přitom nasál kouř z jejího nitra společně s žárem, sálajícím z divoké duše. Kouř chutnal jinak, bylo v něm něco z ní.

„Toto je cikánský polibek, můj malý gadžo.“

„Řekl bych, že je lepší než francouzský.“

Dívka se rozzářila. „Paříž, tam bych chtěla. Můj děda tam byl. Můj děda byl totiž všude na světě, i v Americe a jel na lodi velké jako tento dům. Všechno mi to povídal, když jsem byla děcko. Děda byl totiž cikánský baron, každý ho měl rád, a když se někdo potřeboval o něčem poradit, šel za ním. Uměl i léčit kdejaké neduhy a zahánět démony. Byl to poslední baron, který věděl, kde je zakopaný velký cikánský poklad a měl všechny romale dovést k blahobytu. Jenomže umřel dřív, než to stihl udělat. Kdyby neumřel, určitě to udělal. Věříš mi, že?“

Je jako z pohádky. Jako by ani nepatřila na tento svět, v říši fantazie by byla mnohem uvěřitelnější a reálnější než tady.

Kde tady?

No tady. Tady…….na zemi.

„To víš, že ti věřím. Jednou tě tam vezmu.“

V jejích očích se objevilo světlo. „Do Paříže?“

„Ano, do Paříže.“

„A všude jinde do světa a poplujeme i na lodi?“

„Jistě, na lodi ještě větší než tento dům i s tím vedle.“

Dívka se posadila na chlapce a začala ho hladit na hrudi.

Ostříhat si vlasy z podpaží a dát je tajně chlapci, který se ti líbí. Staré kouzlo, které ti poradila sestřenice Eržika. A tak jsi na chlapce použila Bari bacht. Velké štěstí.

„Počkej, dej si ruce za hlavu, chci si natočit tvá prsa.“

„Co jsi, šmírák?“

„I tak by se to dalo nazvat. Chci si je natočit, abych si je mohl kdykoliv pustit, když mi bude smutno.“

„Nebude ti smutno, budu pořád u tebe. I když teď musím domů.“

Chlapec se ušklíbl. „Tak jdeš domů, nebo budeš se mnou?“

Dívka se oblékala a s úsměvem odvětila: „přece oboje.“

Vklouzla do trička a natáhla na sebe sukni. Stáhla vlasy do copu a několikrát se před chlapcem zatočila, poté sáhla na kliku. „Procestujeme spolu svět a najdeme cikánský poklad, pak nám bude už jenom dobře.“

Poslala vzdušnou pusu a odešla.

Ta už se nevrátí, nesmí se vrátit. Nechceš to. Pohádka musí zůstat pohádkou.

---