pod pouliční lampou

 

ostrou hranou

vykrajuje ze tmy

závoje sněhových vloček

pouliční lampa

(ta vetchá stařena

nahrbená do silnice)

 

spolu s větrem

ukládá je stranou

do závěje

pod haluzky zlatého deště

(co o jaru sní

zatím hluboko u kořenů)

 

tam

vedle řádky osamělých stop

tištěných nočním chodcem

zahleděným

do mlhy

vlastního dechu

 

                    u platanu

                    o který ses opírala zády

                    když (ruce kolem krku)

                    tiskli jsme se k sobě

                    u té záplavy žlutých květů

                    vloni zjara

                    celým tělem jsi se smála

                    až sukně rozevlátá

                    pod hvězdami

                    tak zbytečná

 

 

 

kdo dnes to ví ?

 

zakryto zůstává

pod závojem

větrem a nocí tkaným

ze sněhových vloček

pod pouliční lampou

 

za matným dechem

 

času

 

 

 

 

---