Tlukot mého srdce se zastavil

Noc je černá jako duše padlého Anděla. Toho,jehož nikdy žádná dívka nechtěla. On z absence Lásky svých křídel pozbyl, a dlouhým pádem na zem si tělo rozbil... V prachu ležel,a lidí kolem si nevšímal. Crčící rudou krev z úst ani nevnímal... Vždyť rty k ničemu má když nelíbají -ony jenom slz slanou příchuť znají... Prosil Boha kterého snad urazil, o odpuštění,že tak nepokorný byl. Že chtěl tak hodně-příliš moc! Aby šťastný byl,třeba jen jednu noc... Tu noc co temná je jak jeho duše. V níž slova Naděje a Láska zní tak suše... Tu noc v níž ztratila se jeho víra, a místo srdce zbyla jen černá díra......

---