Detekována povrchnost

Vplul do seznamovacího systému. Bílá hladká koule bez jakýchkoli rysů. Podobných tu bloudily stovky. Ale ty ho nezajímaly. Přišel kvuli těm druhým - kvuli šedým, samičím.

Všechny vypadaly stejně. Jedna jako druhá. Žádné tělo, žádné vlasy, žádná tvář. Žádný hlas, jen telepatický přenos slov s potlačenou intonací.

Přiblížil se k jedné z nich.

"Máš rád golf?" zeptala se ho šedá.

"Občas chodím hrát," zalhal. Senzory to neodhalily. Už věděl jak je v tomhle obejít.

"Jak často?" pokračovala v křížovém výslechu.

"Tak jednou do měsíce," odpověděl.

"Jsem náruživá hráčka," dala se šedá do vysvětlování. "Hraji každý den. To by nefungovalo."

Nad dvojicí koulí se rosvítil červený nápis:

NEBYLA NALEZENA STOPROCENTNÍ SHODA - PROSÍM, ROZEJDĚTE SE

Šedá se valila pryč.

"Počkej!" zavolal na ni bílý. "Možná by mě to bavilo, můžeme to zkusit!" Šedá se zastavila.

"Co tím chceš říct?"

"Nemusíme mít stoprocentní shodu... víš, můžeme to zkusit jako za starých časů, kdy spolu byli lidé, kteří si ve všem dokonale nerozuměli.." během jeho posledních slov se ozvala ječivá siréna.

PORUŠENÍ PRVNÍHO ZÁKONU O SEZNAMOVÁNÍ - PRVNÍ NAPOMENUTÍ,

zazářilo nad nimi tentokrát.

Bílý si toho nevšímal. Přiblížil se k šedé. Už se nedokázal ovládnout. Věděl, že tohle by ho mohlo přivést do slušného maléru, ale začal ze sebe chrlit množství zakázaných otázek.

"Jakou máš barvu očí? Jaké máš vlasy? Dlouhé? Krátké? Jak jsi vysoká? ..."

DETEKOVÁNA POVRCHNOST - BUDETE VYKÁZÁN ZE SEZNAMOVACÍHO SYSTÉMU,

přerušilo ho tentokrát napomenutí nejen psané, ale i telepaticky zakřičené do hlavy, až ho rozbolela jako střep.

Držel se za hlavu. Už měl zase svoje lidské tělo. Odpojil od hlavy přenosový kabel.

"Takhle to dál nepůjde. Když budu porušovat pravidla, zruší mi přístup," zašeptal si sám pro sebe a mnul si spánky, které z připojených kabelů dostaly, coby výstrahu, malý elektrický šok. Věděl co to znamená zrušení přístupu do seznamovacího systému. Nikdy už by neměl příležitost si někoho najít a zemřel by sám, opuštěný a zahanbený.

Vstal z postele a došel ke stolu na druhém konci místnosti. Dal si vařit vodu na kávu. Dalo mu trochu práce se ke stolu dostat, protože všude po podlaze ležely stohy starých knih a musel opatrně našlapovat do těch několika málo mezer mezi nimi, pokud nechtěl chodit po tomto svém pokladu. Další knihy byly nasázeny od podlahy až skoro ke stropu podél tří ze stěn jeho pokoje. Všechny byly starší než dvěstě let, některé dokonce třista, ba i čtyřista. Knihy na papíře už dávno nikdo nevydává a ani nechce číst, takže jich koupil klidně i pět za půl kreditu. To je dvacet knih za jeden malý šálek té nejlevnější kávy, spočítal si. Tak levné zboží to bylo. A při tom v nich bylo tolik moudra. A tolik iluzí. Byly naprosto jiné než "knihy", co se vydávají a čtou dnes.

Opřel se o okno. Na informačním displayi vedle něj zablikalo upozornění na novou příchozí zprávu. Otevřel jí.

3. 5. 2231 - Zpráva o přestupcích v Seznamovacím Systému

Přečin číslo jedna: Porušení prvního zákonu o seznamování - pokus seznámit se s osobou cizího pohlaví, za účelem párování, i přes nalezené názorové neshody.

Přečin číslo dvě: Přečin povrchnosti. Pokus selekce partnera na základě jeho vzhledu.

Za tyto přečiny Vám úřad lásky a partnertví uděluje pět trestných bodů a pokutu padesáti kreditů, která bude automaticky odečtena z Vašeho konta.

Úřad lásky a partnerství Vám přeje hezký den.

Napil se kávy.

"To není tak hrozný trest," pomyslel si. "Když jsem se zkoušel seznámit s cizí holkou na ulici a někam ji pozvat, stálo to třicet bodů, třista kreditů a málem jsem šel do vězení."

Věděl, že by toho měl nechat. Na co si to vůbec hraje? Tyhle pokusy vzdorovat. Čemu vlastně? Systém mu vybere dokonalého partnera. A vzhled? Povrchnost je přece morálně to nejhorší, to ví každé předškolní dítě, kterému to vtlučou do hlavy už v prvních výchovných zařízeních.

Rozhlédl se po místnosti. Jenže něco tomu chybělo. Vzpomněl si na hrdiny a hrdinky všech těch knih, po kterých teď přejížděl utrápeným pohledem.

Lidé neznají vzrušení, rozpaky, rozchody, pátrání. Toužil zažít tu bolest z opuštění, nedůvěru při pozdějším hledání, poznávání neznámé dívky... Toužil neprožít tu předvídatelnou nudu, jako všichni, které znal.