Musím si přeci věřit

Další uvědomění, že tam pořád je. 

Za pět hodin vstávám do práce.

Ještě dost času na osvěžující spánek, klidné sny.

Nějak vím, že budu vděčná za tři hodiny, neklidného a mysl nepovzbuzujícího fofr spánku.

 

Jedna hloupá informace mě vyvedla na celý den z míry.

L. se sestěhoval se svojí přítelkyní. Nejsou spolu ani rok.

A já se zmýtám v pocitech, který bych po roce a půl bez něj prostě mít neměla!

Sakra! Mělo by mi to být úplně jedno!

Jenže není.

Koušu se do rtu a říkám si, že to není fér!

On skoro alkoholik, věčně zhulenej, věčně po pařbách s kamarádama, má slečnu – má vztah.

Má vztah se vším všudy.

Společný bydlení, je spokojenej.

Se mnou bydlet nechtěl, ne! U maminky je nejlíp.

A teď bydlí tam co jsem navrhovala, ale on to odmítl se slovy – to je konec světa.

Proč jsem ti nebyla dobrá?!

Sakra, proč jsi to se mnou nechtěl mít?!

Proč?

Otázky na který stejně nechci vědět odpověď.

Ve tvých očích hysterka, co tě chtěla každý druhý týden doma – u sebe.

Co prosila, plazila se po kolenou, jen o trošku pozornosti.

Jen o to, abych byla ve tvých očích báječná – jedinečná!

Jen abys byl TY, ten šťastnej.

Aby jsi mě pozazoval v hospodě k sobě, chytl mě za ruku …

Aby jsme chodili společně domů, za ruce.

Né, že jsi se mi pověsil na rameno a nechal se vést.

Popřípadě mě poslal domů a sám jsi přilezl na druhý den. Šrot.

Sakra, pořád mě to štve!

To TY jsi měl být ten smutnej!

TY jsi mě, měl vidět šťastnou a spokojenou ve vztahu.

Za poslední rok jsem prostřídala hromadu „ vztahů „ - spíše chlapů.

Jasný užívala jsem si to, ale chci už něco víc.

Přeci jen mi chybí ta mužská náruč … Ale ta pravá, ne ta přes postel.

Takové už mám plný zuby!

Budu mít pětadvacet. A jsem sama.

Měním zaměstnání – mám strašnej strach, že to nezvládnu, že budu levá.

V květnu budu mít svoji první vernisáž, počasí stávkuje a já mám jen pět fotek.

Bojím se, že to bude propadák.

Místo abych na sebe byla hrdá, že odcházím z lázní a dělám krok do neznáma,

že budu mít výstavu vlastních fotek, tak o sobě pochybuju.

Jakobych s tebou pořád soutěžila.

Jako bych to chtěla dokázat tobě, že na to mám.

Sakra a já na to mám!

Jsem přeci býk, takže do toho půjdu hlava nehlava a dokážu to.

Ale jen kvůli sobě, nikomu jinýmu.

---