Hezkej chlap

Elegantní dáma. Její lodičky zvolna odrazily od nástupního ostrůvku a hnány vlněním boků propluly kolem. Ani se nesnažila skrýt pohled a letmý úsměv. Nebyla dneska první.

Dvě rozverné tmavovlásky. Dohromady jim bylo, doufám, něco víc než mně. Jejich pohledy zpod těžkých řas nešlo přehlédnout.

Usmály se a šly svou cestou.

Podvědomě, tak abych si toho ani sám nevšiml, jsem zatáhl břicho.

Kouknul jsem do skel stojícího auta. "No jo, seš holt hezkej chlap," pomyslel jsem si v duchu a usmál jsem se.

Úsměv zabírá vždycky. Blonďatá víla v projíždějící tramvaji se se zájmem otočila a zamávala.

"Mně se chce čůrat," ozvalo se mi za krkem.

"Když musíš, tak musíš," povídám a sesadil jsem ho ze sedla.

Čepice s kšiltem trochu na bok, blond vlasy vykukují na všechny strany a na tváři usměv plný tříletého optimismu. Vážně hezkej chlap.

"No jo, to se někdo má, čůrat si může, kde se mu zachce, a všechny ženský se na něho usmívají, jako na povel. Svět ti holt leží u nohou", myslím si, zatímco mně u nohou stojí oživlý symbol Bruselu, který svým proudem pronásleduje ploštici.

Pro elegantní dámu bych byl jen někdo, kdo na dovolenou jede ve Felícii někam k rybníku. Pro rozverné brunety starej fotr a blonďatá víla by mě asi měla za usedlého měšťáka. Všechny by měly pravdu. Jenže s tebou za krkem se tomu můžu smát.

Tak ještě oklepat, zapnout kraťasy na knoflík a hlavně vytáhnout tričko z kalhot, aby ten knoflík nebyl vidět. Nemáš to rád. Sice nevím proč, ale když na tom trváš.

"Tak nasedej, doma už na nás čeká ta, která se na nás oba směje nejhzečej", pomyslím si a provádím tah jezdcem na svůj vlastní hřbet.

"Táto, já si tě vezmu za ženu," chytáš mě kolem čela a bradu mi zabodáváš do vlasů. Nebudu ti teď vysvětlovat, jak to chodí. Před pár týdny jsme byli na svatbě a ty si prostě pamatuješ, jak jsem ti říkal, že když se dva vezmou, tak jsou spolu pořád.

"Tak jo, to bude fajn," odpovím, i když vím, že si mě nevezmeš. Ale tys to myslel vážně, protože jinak to neumíš. A to je na tom fajn.