A hlasy

                                A hlasy.

    Ještě jednou táhle zazvonil. Stříbrný cinkot zvonečků samozřejmě, co u ní čekat jinýho. Jako obvykle ji neslyšel přicházet, ale najednou se dveře otevřely. Ahoj. zazubil se. Ahoj. Jdeš pozdě. řekla. Prudce se nadechl.. a pak zamumlal něco na omluvu. Z pod pláště vytáhl nádherné zvířátko, čistou ranou seřízlé. Jé, to je krásné! Hnedle si ho dám do formaldehydu. Pojď dál, ne? Zatímco se zouval, zručně zvířátko naložila a přizdobila jím stolek. Ikebana hadr.

    Tak co vlastně pořád děláš? zeptala se pak nad první lahví vína.

Tak. pokrčil rameny. Proplouvám. Vleče se to…

Víš já se ti divím. Jinej by za to místo dal život a pro tebe je to nuda. Není ti to blbý?

Hmm, tak s tímhle snad ani nezačínej. To už jsme probírali alespoň tisíckrát.

Tisíckrát netisíckrát, téma je stále aktuální.

Důkladně si přihnul a pomalu zavrtěl hlavou. V daném kontextu je toto téma irelevantní, ne-li trochu impertinentní. Aktuálno pro mne nemá významu. Tak. Složitě zagestikuloval. Příběhy byly a příběhy budou. To vím. Říkali mi to. Trochu se ušklíbl a znovu se napil. Nicméně v tento, aktuální, okamžik mohu leda tak konstatovat, že jsem. A že to víno je fakt dobrý. Můžu otevřít ještě flašku?

Trochu to zamlouváš, ne? Ukaž půjč mi to. Takhle si otevřeš leda tak díru do hlavy.

To mám taky dnes v úmyslu. Trochu si zničit paměť, ne. Tisíce zmtvenejch neuronů.

Jestli mi hodláš zase vyprávět o své kruté paměti a uplývajících eonech lidské tragédie, tak už to snad nepij ani ředěné.

Nebuď takovej suchar. Profesionální deformace? Když viděl jak se tváří, raději zmlknul.

     Chvíli pak pili potichu.

No a co. řekla potom. Já to taky vidím. Každý to vidí. A máme se snad z toho..

..To neřikám! přerušil ji. Rozlišuj prosím mezi běžným pindáním a snahou o konstruktivní přístup.

Jo tak ty jsi konstruktivní. Tak to tedy vskutku promiň. Smím se zeptat jak se to projevuje? Tím, že mi tu vykalíš tři litry vína a s tichým blábolením upadneš do komatu?

Nemyslíš, že jsi trochu jedovatá?

Ne.

     Chvíli pili mlčky. Pak zapálili svíčku.

Víš já to nemyslím zle. pokračovala hlasem o hodně tišším. Ale z takových keců je mi blivno. Já dělám svoji práci. Po nikom nic nechci a proti nikomu nejsem zaujatá. Není to nakonec tak to jediné, co můžeme dělat?

Hmm. To jo. Dělám jen svou práci. Neříkal to náhodou Hess?

Ne. 

To je fuk. Tak. Jakmile jednou přijmeš jakoukoliv myšlenku příbuznosti, solidarity, či kooperace, musíš snad přijmout i odpovědnost, ne?

A to mi říkáš ty? Před chvílí jsi tvrdil, že minulost a budoucnost jsou jen vzdálené, zamlžené zkazky. Tak kde máš pak odpovědnost? Jakápak kooperace? Zbyde ti leda tak solidarita, kterou se můžeš kochat a radovat se, jaký jsi dobrák.

No když si to vykládáš takhle, nemá asi cenu bavit se jinak, než v krátkých polopatických větách. To bylo obrazně řečeno, chápeme? To už mě můžeš rovnou obvinit ze solipsizmu. A promiň, ale na minulost a budoucnost, o přítomnosti ani nemluvě, jsem tady expert já. Já do toho jednu dobu dost dělal, víš?

Aha. Tak pán je expert. To je tedy něco jiného. Tak to byste mi mohl, pane experte, objasnit pár záležitostí. Tak třeba moje budoucnost?

Ty nemáš žádnou vlastní budoucnost. A moc dobře to víš. A dej to zvíře ze stolu někam do hajzlu, furt na mě civí.

Jsi hrubián.

    Nějakou dobu mlčeli. Pili.

A VŮBEC. MÁM ZROVNA PRÁCI. TAK ZATÍM… zvedla se k odchodu.

…Vypni se. Seš workoholik. A ze své pozice experta ti mohu klidně sdělit, že práce ti stejně  neuteče. No tak přece mě tu nenecháš s flaškou samotnýho. dodal když už stála ve dveřích.

A víš, že nenechám. Stejně už mi to leze na nervy. unaveně se usmála a zašátrala v lednici.

Fájn. A plynu si to v bleděmodrým trabantu..u..u..ů!

Ale neblbni.

    A Smrt a Čas družně popíjeli dál.

A znechucený sebevrah se zvedl z betonu a šel si znovu vyšlapat svých dvacet pater.