Zamyšlení o Lásce

Začnu otázkou. Píšeš: "Nechce se dělit, ani nechce být rozdělována". Máš asi na mysli lásku mezi mužem a ženou, dvěma partnery. Proč to vnímáš negativně? Pokud oba cítí, že nemají  potřebu , aby tomu bylo jinak, pak je to v jejich vztahu  v pořádku, nemyslíš?

Když se zamyslím víc v obecné rovině o citu nazývaném láska....pane to je téma, nekonečně nedokončené...Člověk je bytostí sobeckou, tedy i to nejlepší , co ze sebe vydává, je tímto "postižené". Myslím, že láska  v té ryzí podobě,  proto asi tak málo potkatelné, je nejmíň sobeckým projevem, který člověk ze sebe světu dává. Smutek z lásky, který cítíme, je náš egoismus , chceme na úkor druhého něco pro sebe. Jako se měníš ty, mění se i tvé city a mění se "láska", kterou jsi schopen dávat. Ne každý je schopen stejně "kvalitních" citů. Pokud přináší cit / láska víc smutku než radosti, jsem přesvědčena o tom, že  to není ta "správná" láska, ale shluk jiných emocí, potřeb a tužeb.  

 ANO  LÁSKA JE SOBECKÁ ,,DOBŘE   JE TO VYSTIŽENO ,,DÍKY ,

Úvaha jak řemen.

Záleží, o jakou lásku jde, ale co se týče té romantické, tak je to pravda. Vždycky jsem tvrdil, že tenhle výmysl z 12. století je vřed na prdeli lidské civilizace.

Tvá slova jsou spíše odrazem štěstí

Jsi ochotný\á se vzdát svého štěstí v podobě opětování tvé Lásky Láskou toho druhého. Ale to neznamená, že se vzdáváš své Lásky k tomu druhému.

Naopak.

Tím, že se vzdáš Lásky přijímané od druhého, jen dokazuješ velikost tvé samotné Lásky.

díky za přečtení :-)

láska není sobecká vůbec a je úsměvem

protože láska chce lásku jen pro toho druhého a na samotném mu nezáleží

dokáže se vzdát vlastního štěstí jen aby byl šťastný ten druhý

a to vlastně lásku naplňuje a obrací

i ten smutek v radost

jen je to hrozně těžké

a ne vždycky

skoro nikdy

se to nikomu nedaří

-ale někdy jo