Očko, Žluva a Bambíci s. r. o.

Moje nejnovější kniha „Očko, Žluva a Bambíci s. r. o.“ má velký úspěch. První vydání se rozprodalo během dvou týdnů. Tiskárna v Českém Těšíně jede na čtyři směny a přesto nestíhá. Nakladatel pro jistotu objednal dotisk i v Číně. Byli jsme se ženou na shopping tour v Londýně. Když náš vrtulník přistál na cestě z Londýna do Litomyšle v Hamburku, neodolal jsem a zamířil jsem do přístavu. Na Landungsbrücken jsem si najal barkasu, nechal se vyvézt ke kontejnerovému terminálu 3 a sledoval, jak se vykládá zaoceánské zboží. Tajně jsem doufal, že uvidím i kontejnerovou loď Ťaou chou sei (v překladu zněl název „22 světlých mráčků vpodvečer“). Ta vezla „Očko, Žluvu a Bambíky s. r. o.“. Rejdař mi ale sdělil, že se opozdila a je teprve v Suezském průplavu. Doufá, že knihy nerozkradou piráti.

V Litomyšli mi nakladatel samou radostí vyplatil takovou zálohu z honoráře, že jsme si hned koupili v Hradci Králové Mercedes Benz třídy C. Jaké štěstí, že zrovna náhodou jeden měli. Objednaný a dodaný kus musel odříct nějaký propuštěný dělník z kvasinské Škodovky.

Náš starý Superb jsme obratem věnovali tamní Charitě a za chvíli jsme si šinuli krajinou, kde vznikla česká kultura, domů.

„Chceš slyšet můj názor na tu knihu?“ zeptala se manželka tónem, který nepřipouštěl alternativu.

Provinile jsem se usmál: „Dalo ti to námahu si to přečíst, viď! Tamaru Kinley zvládneš za jeden večer.“

Přešla mou nevhodnou narážku a spustila:

„Prvních pět stránek je dobrých. Vzpomněla jsem si, jak jsem sama jela vlakem … (teď následovalo několik historek z jejího dětství. Na ně navázalo vyprávění o tom, jak jela se bývalou spolužačkou do Olomouce a tato spolužačka řídila stylem „brzda plyn“, aby se posléze vrátila k hlavní dějové linii svého sdělení) Pak do strany 105 jsi to přeplnil fakty. Vůbec jsem se v tom neorientovala. Kdybys mi vloni na dovolené nedal seznam osob a vzájemných časových a místních souvislostí, vůbec bych se v tom neorientovala. Nechápu, jak se v tom mohou vyznat sedmileté děti! Mimochodem, toho nakladatele bych chtěla poznat. Odvedl při korekturách velmi lajdáckou práci. Doma jsem ti založila do třetí poličky seznam stránek, kde jsou tiskové chyby. Třeba na straně 85 je uvedeno místo „v Praze“ „v Prze“. To dnes opraví každý automatický program.

Našla jsem tam mnoho prvků z našeho soukromého života. Třeba jak na straně 77 hrdina předbíhá ostatní, protože jsou staří a belhají se, nebo jak na stranách 45-46 popisuješ, že je nezajímá nic jiného než odpolední kafe a bábovka. To je jasná narážka na moji mámu.

 Řekni mi, proč ten hlavní hrdina je takový slaboch? Vždyť on jen naříká a o nic se nepostará. A ten Žluva i Bambík Šňůrka, no nezlob se, to jsou ubožáci,“ zvýšila žena rozčilením tón na dimenzi velké hudební učebny.

„Od strany 184 do konce už to jde. Je tam zase hodně faktů, ale alespoň to ubíhá. Dokonce jsem kvůli tomu zapomněla na „Doktory z Počátků“. Celkově musím říct, že je to mnohem lepší kniha než ta předešlá „Urousané licousy“. V „Licousech“ byl hlavní hrdina úplný blbeček!“

Dnešní auta jsou vybavena indikací řidičovy únavy. Když začne řidič svírat volant, nebo pomaleji řadí, rozsvítí se obvykle na palubovce obrázek šálku kávy a auto vás vyzve, abyste si odpočinuli.

Mercedes Benz třídy C má samozřejmě daleko propracovanější systém, a tak se objevilo hlášení o tom, že mi klesl krevní tlak, hladina testosteronu klesla na kritickou mez (tato funkce byla důležitá, pokud řidič veze nějakou mladou sekretářku a má s ní ještě jiné plány než probírat ranní poštu), dvě třetiny mozku se vypnuly, zato poslední třetina zvýšila činnost. Byla to právě ta třetina, která by dokázala manželku seřvat a vyhodit z auta. Ovšem Mercedes má i pro takové situace řešení. Objevilo se „Zastavte, vystupte a projděte se!“ Na dopravně zcela nevhodném místě jsem zastavil a vyběhl do sklizeného pole. Manželka za mnou volala:

„Jestli si myslíš, že tady na tebe budu čekat, tak se pleteš. Mám ještě opravovat písemky z opakovaných maturit.“

Nevnímal jsem ji. Zapomněl jsem, že od té doby, co jsem jí koupil za honorář z „Urousaných licousů“ Toyotu, řídí docela obstojně, a tak jsem se jen díval, jak se náš nový Mercedes Benz třídy C rozjíždí a mizí v dáli k rodnému městu Bedřicha Smetany.