DŽARDA A SEZNÁMENÍ

“Aničko, tohle je Džarda,” popostrčila Matka drobnou tmavovlásku směrem ke zrudlému Džardovi.

“Přece nejseš žádnej gay, tak se ukaž.”

Dívčina natáhla lopatovitou ruku směrem k Džardovi a škytla. Zřejmě před seznámením pila na kuráž, ale to vlastně bylo jedno.

“Tak já jsem Anička. Tady Jarmila mi vo tobě řekla. Že jseš jako sám. A že by ses jako potřeboval seznámit.”

“Madam, je to vůl, ten náš kluk. Co vůl, je to přímo idiot, je to blb s hovnem místo mozku.”

Džarda přešlápnul. Rád by si sednul, ale v těsném bytě a v téhle prekérní situaci si nevěděl rady. Zatím se mu ještě nestalo, že by se musel s někým seznámit. Křeček a jeho kámoš Tvrdík mu zatím ke spokojenosti stačili. Ještě přidat jízdu tramvají, procházky a ten občasný langoš na náměstí a LIFE IS GOOD.

“Tak si sednem a trochu si cvaknem, né?” uzavřel diskusi Otec.

Během dvaceti minut se Otec a Anička pěkně namazali a Matka byla také v náladě. Džarda usosával minerálku a pozoroval to panoptikum.

“Tak hele Madam, jestli se Vám tady ten náš debil nebude líbit, já bych rád nabíd svoje vobčasný servisy. Jardmile je to prd, žejo stará?”
“Ale no tak dědku, ses nalil a teď děláš ramena. Co by asi tady Anička s tebou dělala?”
Anička se trochu zhoupla na židli.

“Madam, neposlouchejte ji. Tady, ještě trošku slivovičky?”
Anička se zhoupla po druhé a přepadla dozadu až podlaha zaduněla.

Otec I Matka se zběsile jí vrhli na pomoc. Otřes mozku? Rozbitá lebka?

To už se Džarda nedozvěděl. Nastupoval právě do tramvaje číslo pět. Snad se mi tam nepoblijou, uvažoval a soustředěně vybral prázdné sedadlo, vepředu, ve směru jízdy. Na příští zastávce přistoupila krasavice. Vysoká, štíhlá, havraní vlasy do půl pasu, I důchodci se za ní otáčeli. Ne tak Džarda. Zrovna míjeli jeho oblíbený stánek s langoši. Džardovi se začaly sbíhat sliny a zároveň značně posmutněl. vybavilo se mu totiž, že v tom šrumci s Aničkou zapomněl dát křečkovi nažrat. V jízdě tramvají pak pokračoval rozerván. V kapse šalinkartu, v srdci žal.