DŽARDA A HOLUBI

Džarda je pozoroval z okna už delší dobu. Většinou seděli na okapu a vrkali. Čechrali si peří, prali se anebo se oddávali holubím sexuálním hrátkám. Džardovi se poslední dobou ale zdáli deprimovaní. Jestli to bylo počasím či přítomností nového přirůstku anbo se jim prostě sral život, to nevěděl. Dokonce odsunul klec s křečkem z dohledu holubů, aby si nemysleli, že je křeček nějak špehuje. Holubi rozhodně neměli důvod se žinýrovat. Tak proč tedy vrkali sporadicky, prali se více často a namísto erotiky mrzutě rozmazávali trus Džardovi po okně?

Všimnul si toho dokonce i Tvrdík.
"Nadrobíme jim do zrní Lexaurin," navrhl.
Tablety rozmlátili kladivem a přidali do zobu. Během několika hodin se holubi nemohli dále udržet na římse a padali na zem jako švestky. Tvrdík s Džardou zachránili většinu, dva holubi však bohužel zesnuli. Pět zbylých jakoby rezignovalo na život. Přestali žrát a trousit.
"Říká se trusit nebo trousit?" napadlo Tvrdíka.
"Lenin je úplně v troubě," poukázal Džarda na chování holubího stařešiny, který se pokusil spáchat sebevraždu naběhnutím do okna.

V neděli si dveře do Džardova bytu odemknula máti.
"Vy dva debilové,"řekla, "bordel tu máte jak v tanku, smrad jak v chlívku a čumíte z vokna na holuby."
"Ale oni jsou v depresi,"odpověděl Tvrdík.
"A koho to jako zajímá?" řekla a začala šůrovat podlahu.