Návštěva

Pan Jan Hrubý pracoval až do Listopadu v prodejně Barvy laky. Hned po převratu se osamostatnil. Začal včas, a proto měl před ostatními náskok. Pomohlo mu množství kontaktů. Byl zdatným obchodníkem. Jeho velkoobchod s barvami mu začal brzy vynášet. Postavil si velký dům a mohl si koupit na co si vzpomněl.

Dnes u jeho domu zazvonila stařenka. Byla zahalena v šátku, ale oblečení i postavu měla jako jeho babička. Pozval ji dál. Prováděl jí po domě a víc než jí, pozoroval svůj majetek. Nadšeně o všem vyprávěl:

“Tohle jsou dveře z masivního dubu, ta ložnice je pravá olše, žádná imitace\".

“A na jak dlouho tohle všechno máš?\" Zeptala se stařenka.

Jan si uvědomil, že babička pochází z velmi chudých poměrů. Tak jen řekl:

Stařenka cosi neurčitého zamumlala a ukázala z okna na zánovní BMW.

“Jo to je taky moje, ale brzo koupím nový, tohle už je dva roky starý.\"

Chtěl říci něco o výhodnosti leasingu a snižování daňového základu, ale uvědomil si, že by to stařenkou nebylo pochopeno. Přešel tedy ke zdi a začal se chlubit svojí sbírkou obrazů:

“Tohle je originál od Slavíčka a támhle to je Zrzavý. Je to úplná galerie, vid?\"

Stařenka zareagovala:

“Ale prosím tě, to mám přece taky napořád. Pokud se nerozhodnu něco z toho prodat, ale zatím asi ne\".

“Proč se na mne tak díváš?\"

“A kdo vlastně jsi?\"

“A .........,\" už nedořekl.

Napořád skončilo.