Neznámá

Jsi otazníkem v šeru rána,

vyčníváš z davu prázdných tváří,

můžeš být slečna,nebo vážená dáma,

úsměv snad oblečeš si,až příjde září.

Vlasy máš vlnité,podzimem zalité,

občas je halíš do pletence sněhu,

oči upřímné,do prázdna zaryté,

snad jenom hledají,kde získají něhu.

Odpusť mou troufalost,

nejspíš i špatný úsudek,

zahodil jsem nesmělost,

co zrcadlí se v řeči posunek.