diskobolos ve vaničce.. traktát pro mikyho volka

   moje  dny tekly jako šílená zpřetrhaná meandrující řeka,  ústící do rašelinových lesů, ústící do černejch oceánů /většinou…/ ale z ničeho nic chytly takovej nečekanej rytmus, jakoby se nalily do azurovýho jezírka, jakoby se nalily do kaskád.. plných syčící sirnatý skutečnosti a já si do něj hodil svoje paradoxní chodidla.  Pro takový věčný holidays bez nároku,..? Moje dny tekly jako ingoty.. budil jsem se kolem 13 00 vouskem svýho kocoura, ve stichlým eliminovaným bytě, na chodbách zněli zepelíni a Solič mě šimral na tváři betelovým úsměvem,  ten rytmus  tam zasel on a john bonham, a to na poslední chvíli.. bylo to jako když padáte tak rychle že se čas a vědomí o něm zpomali, díky kočičímu kouzlu, skoro se zastaví -  takový něžný easy going, .. budiš se odpoledne, filozoficky rozmrzelej, sexuálně rozmrzelej, pod okny za kterými zuří vesmír,koupeš se  v mrňavý dětský vaničce, sedíš v ní jako diskobolos,  tyjátr je nutnej.. si bastard s vějířem a říkáš svýmu kocourovi lásko a říkáš svýmu kocourovi: čau parťáku, ty vole ty voníš! to je snad šanel kočka pět.. hahaha --- ale Stejně je to šílený a krutý a hloupý.. umřít,,, co je ale fakt depka - je představa jak potom pomalu vybledáte, váš otisk do tohohle brutálního a sladkýho světa, bude přemalován přepudrován, přejet.. ať si připadáte vyjímeční nebo víte že jste nuly.. pokud „existujete“ ještě pár dekád po smrti jako slovesnej hologram máte štěstí, rozvětvenou rodinu anebo jste vymalovali hnusnou kapli jako nikdo před váma..není divu že umění táhne víc než prachy.... nejen pro čecha je nekonečně  sexy bejt umělec a hlavně básník..  haha, tomu se musím smát..  asi je to  proto,  že kdekdo chce se smrtí vyjebat..  a u toho si zašukat a vypít hektolitry mizernýho vína.... a umění je lacinej ale za ručenej trik .. ženy jsou prostě rády omrdávány spisovateli, malíři, sochaři /v tomto pořadí / jenže umělcem se člověk nerodí ale stává a zpravidla nejlepšími se stali ti kterým  takovýhle kraviny a „zženštilosti“ byly ukradený, nikdy neměli legitku do divadla  /natož do tramvaje/ nebloumali v galeriích a na koncertech, umělec je fyzická báseň na počátku a tento roztok netřeba dál sytit přesycovat.. když seš sám sobě kulturou..a zajímá tě  život především.. ! /já jsem na tom bohudík tak strašně, že do kina bych šel jen pod narkózou a deset let jsem nepřečet jinou knížkuj než buka,, / ale nevysvětlujte si to špatně, snadno se unáším, jenže to co my servírujou konceptuální sušenkysté dneška nemá se mnou co dělat, já se zrovna protancoval agonií ledově vykostěnýho jitra,  na liduprázdný veletržní .. v liduprázdný duši to vře jak v pekle a naráz  musím myslet na mikyho volka, kterej ke konci byl tak v píči že bydlel v tramvaji.. kurva.. Až když nebylo zbytí, až když všechny východy z divadla někdo zakytoval z venku mizériií a neštěstím, až když to byla jedna velká rozcapená La misere!! vy jste si krásně zůstali uprostřed zšeřelýho sálu, vlastně jste za vstup utratili svoje poslední prachy /což jste si uvědomili až teď/ tak ste tam prostě museli zůstat, protože tohle už byl váš domov - snivej krytejch prostor - ideálně klimatizovanej pro vnitří světy a ozvučenej jako trubky heroinu,, nejprve se musíte stát fyzickou básní a pak  teprve psát,, protože tváří tvář  k jistejm ohavnejm pravdám, /o kterých po zůsobu Nietscheho nebudeme mluvit.. / nejsou ve skutečnosti žádný důvody, k ničemu, vlastně ano, pokecat s dětma, to je vždycky radost..děti jsou bohužel naše pomníky, toho co jsme byli toho čím jsme mohli zůstat.. a samozřejmě  láska,-.. která  tě může smrtelně postřelit vykuchat,  nebezpečný je všechno sladký., kulatý lízátko jako zeměkoule, nekonečně vábný a smrtící.. sirény se ozývají z mlhy podvědomí, a člověk – umělec naplňuje faustovskej výjeb, signifikuje krásou..a krví...  samo..  protože bez jistejch kratochvílí není nic..a bez nadpřirozených schopností je to oser.. stigma smrtelnosti inspiruje k jedinýmu, jebat nudu a vyšeptalou každodenost obyčejného člověka, víru v posmrtnej život.. neboli jebat všechno.. ! snažit se , toužit, závidět je jedno a to samý slovo, slovo pro to samý.. napíču.. smrtelnost inspiruje tak akorát k tomu přihodit do kotle a zmizet pacifikem mezi skalama, /aspoň na Sázavu../ inspiruje k hladu po životě ve vlastní režiji, která vás stráví jako Morrisona,  která vás dožene k trpkýmu finále, kdy se všechny ty skvěloskvělý slova začnou bortit  a vypadat hnusně jako stavebnice merkur.. ten mě děsí do dneška, ale v umění a hlavně ve filmu se tohle thema strašně romantizuje, a vymezuje proti  upírství jakožto formě někonečnýho utrpení „bylo by to strašné žít věčně“ hovno, kecy obyčejných lidí, ALE když si pomyslím že je takovejhle strejdů a tet  s pejskama  a pytlíkem na hovna miliony, a křižujou ulicema  na tenhle metafyzickej masakr úplně nevyzbrojený, vyjma hlouposti, a pánbíčkaření, chce se mi brečet.. úplně holý a nehezký a bezbraný existence,  bez progresivně solipsistickýho oka na věci,, bez saka a  cigaret, dokonce bez sexu.. bez klaunství a zvláštní schopnosti cítit se pokrk ve sračkách dobře,  cítit se jako diskobolos ve vaničce..pod zuřícím vesmírem.. nenene.. jen tělo nacpaný párkama, v jednom uchu bibli v druhý primu zoom.. chce se mi brečet a jedno mi to není, tenhle mítink ve věčnosti je každop. zázrak a náhoda jako prase, všichni co žijou naší epochu jsou bratři..  protože nebylo kam se vydat, ještě nedávno..  žádný důvody.. ani extáze, eh---    Stejně je to šílený a krutý a hloupý.. umřít,,, co je ale fakt depka - je představa jak potom pomalu vybledáte, až nakonec zmizíte i z vyprávění dětí a už nikdy nikdo nebude znát nikoho z vaší party, nikoho kdo znal někoho, koho ste znali vy, natož vás.. jsme to ale tragická parta...ale může to chutnat sladce,.. tak au revoir někdy, někde..+