roztržitost bývá znamením krásy :)
jsem osel :-)), Armande! Tahle kritika měla být pod tvou Vizí "Roviny" a ta, co jsem ti poslala z Rovin... bude pravděpodobně smysluplnější zde :-).
Promiň mi mou roztržitost...
***
od dávna, Armande :-)
... a je také pták jménem pcheng - se hřbetem jako pohoří Tchaj-šan, s křídly jak z nebe visící mraky. Na větrném víru stoupá vzhůru, až tam, devadesát tisíc mil vysoko, kde končí mraky i vzduch, nad sebou jediné - azurovou oblohu, obrací se k jihu a vydává se k Jižnímu moři...
Křepelka se mu smála: "Kam se žene? To já si povyskočím, popoletím sedm osm stop a znovu sednu na zem. Poletuji mezi pelyňky, to je nejvyšší meta mého létání. "
Tak tedy vypadá spor velkého s malým.
/Čuang-C'
Strach z vlastního ohně - jistého druhu sobectví (neboť sobectví je neřest jak známo a je tudíž špatné).
***
Day_Light: bláto právě až příliš často plní funkci krunýře... krunýř omezuje v pohybu (abych se tak nějak příměrem vyjádřil). Ovšem, není-li člověk ještě dost silný aby mohl chodit rovně, bez krunýře, je krunýř určitým řešením.
Dík za názor .-)
Zajímavé... Co věta, co slovo...každé nutí přemýšlet. Snažím se pochopit,ale nevím jestli koukám správnou stranou dalekohledu.. Chvílemi vidím rozoostřeně, místy jasněji... Pravděpodobně se ale dívám z jiného úhlu jak ty..
"Člověka je nutno - vést a vyvést"...i když se zdá, že nezbyli žádné žhnoucí uhlíky, aby oheň mohl vzplanout tam kde byl udusán..? A co když bláto zaschlo a plní funkci krunýře..
*
souzním...
možná až příliš zakroucená forma, ovšem lapidárnost by přinášela zjednodušení. ano. každé slovo patří na své místo. žádný dar nenese jen sladké plody. když přehlédneš čas, nenajdeš věčnost :-)) za všemi iluzemi stojí jenom Mára a ten má Tvou tvář :-)
souzním
*
Opravdu hluboké!Je těžké přiznat si,že ne všemu rozumíme,ač moc se snažíme...Snažím se i o to.Z hlubin do výšek,však směrem dolů...
si svou vlajku smrdutosti ještě nesu na zádech, ale už doutnám, neboj :o)))))
*
Tak to je fakt drně krásný!!!!
Můj upřímnej tip!
Já vím že ne. Otázka byla spíš stimulem. Jenže ta věta je tak
napsaná, že je těžké představit si pod tím slovem něco jiného.
A myslím, že jsem zapomněl tipovat.
Jsi z těch hlubších na Písmáku, Armande. A věty píšeš vskutku
tak, že každá musí něco znamenat. Žhavě. Některým rozumím,
jindy váhám. Je třeba nového učení? Co je to "učení"? Ideologie?
je dobře že přemýšlíš :)...
ideologie ne..
Ach ano . Tak je to ...
Můj obdivný t*
Já bych mu neříkal pokrytec, já bych si to četl pozorněji a nesnažil se být vztahovačný :))). A absolutní je jen smrt ne? :)
Každopádně teď, když to píšu, tak mám pocitm, že už jsi to "za oponou" pochopila. Vidíš jak lidi rozčiluje to, čemu nerozumí? :)))
Rozohnit se však, jest krásné. Neboť je to důkazem, že duše stále žije :))
měj se... :).. a dík za názory
Můžu vysvětlit každou větu. Má smsl tak činit? Tyhle věci normálně nikomu neukazuji, ale řekl jsem si, že to udělám, jako zátěžovou zkoušku, jen tak ze srandy, jestli někdo pochopí. Zkouška vidoucích :)) Netušil jsem, že je až tak nesnadná (teď to myslím obecně). Už odvaha k reakci je odvahou nesmírnou. Děkuji za ni. Chtěl jsem vědět jak to budou vnímat ostatní.
K tvé kritice. Pointa je jinde (není tam čistě jediná, ...našla sis tam přesně své) Mám pocit ale, že jsi minula to, co jsem chtěl říct já.
Nadšení je špatné slovo. Pokrytectví také. Některé dary nenesou jen sladké plody.
Dopředu se to poznat nedá.. jedině analogií z empirie. Pleteš se s tím nadšením... to nepřichází jako rána kladivem, je to jako pomalé probuzení z dlouhého spánku. Nadšení je u mě nárazovou záležitostí. To tady s tím nemá podle mě co dělat. řekl bych že přichází vědomí, ne nadšení a to vědomí se prohlubuje (ty říkáš, opadává nadšení :)))). Vždyť jsme jedné krve, ty, i já :)))))))) ne?
Pokrytectví pořád nerozumím, napiš za oponu :)
Písmák