Povídka měsíce - Únor 14 - Hlasování

III. miesto – „Idiot“ – Herr_Jaroslav

Autor, ako pôsobivý (aj) ironik, vidí najrozličnejšie paradoxy v živote i bezprostredne okolo seba, a ešte to aj násobí. Má v sebe svet nefalšovaného pozorovania, v ktorom skúsenosť občas preváži nad fikciou. Nepokoj ľudskej existencie, nastoľovanie otázok najrozličnejšieho druhu u neho neznamená nachádzanie jednoznačných odpovedí. Ponúka čitateľovi participáciu.

Viac pod dielom.

I. miesto – „Poznámky na okraj“ – Janina6

Kompozícia dielka postavená na autorskom monológu, nezaťažená nadmernou dramatickosťou. Nie sú tu charakteristické výrazové a štruktúrne prvky pre známy „druh“ emotívnej kompenzácie, ani variácia „bežného“ motívu nešťastnej lásky. Vymyká sa z uniformity citových relácií ja-on, typických pre momenty, keď tieto vznikajú, alebo zanikajú.

Príbeh nezachytáva výsledok, ale priebeh istého životného poznania. Pôsobí autenticky, ako súvaha zažitia a zažitého, so snahou o „prozaické“ zabudovanie tejto skúsenosti do bytia. V kontexte možno čítať, (akoby zo skúsenostného zázemia), túžbu po vzájomnej citovej blízkosti, s badateľnou snahou prekonať „to poznámkami“ s mierne ironicky-sebaironickým postojom. Overené autorské/autorkine? zbrane proti sentimentálnosti a romantizujúcej intímnosti.

Hoci náladové ovzdušie odzrkadľuje pomerne hlbokú citovú rozpoltenosť, nejde o dramatickú spoveď sklamaného dievčaťa.  Je to - „o na chvíľu stratenej emocionálnej rovnováhe“; skôr akási iluminácia „momentky“ v plynutí abstraktného času zrelej ženy.

Len tak – na okraj, dobrá vec!

II. miesto – „Jeden den“ - Fruhling

Jeden deň v živote, alebo život zhrnutý v jednom dni(?).

Autor, ako (aj) literárny architekt, buduje na jednotlivých obrazoch svojrázny celok. Hoci dej navonok, akoby lokalizovaný do určitého historického obdobia (ako tu už spomínala Vigan), predsa len (na mňa) pôsobí skôr, ako mix hry fantázie, sna a reality. Nie je celkom jasné, či bol (dej) primárne zasadený do prírodnej scenérie, alebo scenéria do deja. V oboch prípadoch je výsledok pôsobivý. Vzniknutá kompozícia plastická, s „príchuťou“ klasických filmových záberov (v diaľke - zbiehajúce sa koľajnice,  zužujúce sa aleje, cesty...). Atmosféra naozaj pôsobivá, dominuje celému dielu.

Otvorený (prírodný) priestor je tu dôležitý konštituent narácie. Je to priestor pohybu a činu; miesto, kde sa „realizuje“ život svojských aktérov. Zvláštna „dvojpostava“, resp. dvojtvárnosť jednej postavy. Posol – človek nezainteresovaný na správe, ktorú má doručiť. Niekto, nie priamo účastný (tej) konrétnej udalosti. Na druhej strane, ale zbeh – priamy aktér v tom deji, dobrovoľne z neho unikajúci, zriekajúci sa všetkého, čo s tým súvisí, vystavený riziku „dolapenia“. Akoby rezignujúci sám na seba. Nie je jasné od čoho/koho, prečo, a kam uteká. Chýba mu „koncepcia domova“, a predsa – všetky postavy (napriek, alebo práve kvôli vzájomným konfliktom) „súhrne“ - paradoxne pôsobia, ako rodina.

V závere, posla/zbeha privádza kompozícia poviedky kruhovou cestou, dostredivo na „pôvodné“ miesta. Ako návrat k jeho ľudskej podstate, utlmeným túžbam. Navzájom prepletené - zákonitosti i náhody...

1. Janina

2. Herr Jaroslav

3. Zuzulinka

Janina proto, že je ten příběh napsaný velmi dobře a navíc uvěřitelně. Nic mě nezastavilo, rozumím mu, bavilo mě to číst.

Herr Jaroslav , vlastně by mohl být také na prvním místě, ale to asi nejde. Tak jen - je to povídka se vším všudy...

Zuzulinka třetí kvůli drobným výhradám k textu, ale nechce se mi je vypisovat. Jinak pro určitou poetičnost, která se mi líbila.

Záměrně neuvádím pořadí ani bodové ohodnocení jednotlivých děl,  neboť můj komentář je mimo soutěž;  má hodnotitelská účast v ní totiž není žádoucí.  Vzhledem k tomu, že zdejší povídky čtu pravidelně  -- většinou hned v době jejich zveřejnění --,  však nevidím důvod,  proč se po skončení měsíce nepřipojit k jejich srovnávání.

  Ze 102 prozaických děl (49 povídek, 34 miniatur, 5 pohádek, 6 úvah a 8 fejetonů) zveřejněných v únoru 2014 bylo nominováno 7 soutěžních, což je stejný počet jako v předchozím měsíci (čítajícím celkově 121 děl).

  PREFEROVANÁ TROJICE: 

Za nejlepší únorové (2014) prozaické dílo považuji povídku  Idiot autora Herr_Jaroslav. Je fakt dobrá.

  Kaleidoskop autora Zuzulinka: Líbí se mi jak popis lesa, tak zakomponování s lesem souvisejícího smetiště. Smetiště je pro děti přece zdrojem pokladů, a nachází-li se v lese, působí ještě o něco tajemněji, než třeba v pískovně. Krasnohled je kouzelný předmět a jeho samovýroba staví dítě do role kouzeníka. Květnaté, košaté věty úvodních odstavců by mohly uspěchaného čtenáře odradit. Mírně patetický závěr v tomhlé případě spíš potěší.

  Káva v půl páté autora Vigan: Úvodní odstavec je trochu nepřehledný a i dál je to psáno místy poněkud komplikovaným slohem. Zřejmě se na něj ale dá zvyknout, protože po chvíli mě přestává zdržovat ve čtení. Celkově ten text působí jakýmsi roztěkaným dojmem, což ovšem po dočtení shledávám jako záměr; ta roztěkanost má nejspíš "ilustrovat" postavu protagonistky.

  OSTATNÍ: 

List autora Tucci: Úvodní kapitola působí dost "tuctově" a některé její věty (...dočítať noviny, ku ktorým som sa konečne po šichte dostal...) obsahují přebytek informací, takže text plyne zvolna a nejasno kam. Až ta vzpomínka vyvolaná jménem v nekrologu mu dává náležitý spád. Příběh o ukončení studentských let a nenaplněné lásce je možná trochu banální, ale po dočtení uznávám, že směřuje k ústřednímu tématu povídky -- Prázdniny, na ktoré nezabudnem. Textová linie vedoucí k závěrečné větě (teprve ta dává příběhu zřetelnou náladu) je možná příliš zdlouhavá, ale taky to může být mým pohledem, pohledem neSlováka, kterého hovorové výrazy či pasáže brzdí ve čtení.

  MIMO:

Z jiných světů přiletěl jsem k vám... autora Danny Ač se mi povídky složené pouze (nebo převážně) z dialogů obvykle líbí, do téhle se nějak nemohu začíst (možná ani pochopit smysl) a forma -- "přepis komunikace", jenž je snad(?) na literárním poli čímsi novým -- mi k zalíbení nestačí.

  Jeden den autora Fruhling: Připadá mi to jako úryvek, epizoda z nějakého historického, či spíš (dnes obvyklejšího) fantasy příběhu, v němž mám ovšem po obsahové stránce zmatek: Je možné, že celý ten příběh představuje jakousi nezřetelnou alegorii či podobenství; v tom případě mi ale slohově i obsahově připadá příliš konkrétní. Podrobněji pod dílem.

  Poznámky na okraj autora Janina6: Slakobolné, mírně nostagické a dosti subjektivně pojaté stýskání nad odešedším mládím nevratností času, mající dle mě s prózou společného pouze tolik, že se v tom o ní mluví.

1. Janina6

2. Herr Jaroslav

3. Danny

danny treti misto bohuzel spise z toho duvodu, ze jeho text je mene vazny, jinak jsou vsechny tri texty povedene po vsech strankach. Herr jaroslav je mirne ukecany, takze prvni misto janina, protoze to nadavkovala rozumne, ma to presah, dej a takovy ty blbosti, ktere, jak se zda, zbytek ucastniku nepovazuje pri psani prozy za dulezity.