Prší

Snesly se kapky,

začalo hustě pršet,

chci vrátit vše zpátky,

osud umí však jen mlčet.

Neříká lidem, co nechtějí,

dává jim falešnou naději,

v mnohem lepší dny.

A když se otočí,

jsou zborceny naše sny,

a bezradnost nám vhání slzy do očí.

Jsou zborceny naše myšlenky,

postoje, či nekonečné cíle,

pak už jsem příliš staří a čekáme,

až příjde ta chvíle....

přestože duše do nebe jíti míní,

i zemřeme a po nás přijdou jiní.

A ať po smrti něco je, či není,

teď hlasitě mi bije srdce,

chci vidět ještě jedno rozednění,

jeden západ slunce....