Když je láska na sportovní straně

Dostát manželským povinnostem je mnohdy náročnější, než se zdá. Řeč není o odevzdávání výplaty nebo nahrávání posledního dílu „Růžovky“, když partnerka zrovna není doma, ale o reji v hnízdečku lásky.
Opět je na místě říci: ne, není to kuchyně, kde díky povedenému gulášku létají vzduchem vášnivá vyznání a salva pochval, po nichž se hlava rodiny vyklopí na pohovku a nášup tráví spánkem pod rozloženou sportovní rubrikou z novin.
Naopak.
Řeč je o romantických chvílích, po nichž nastává klidné rozjímání s cigaretou v ústech nebo šílené pobíhání s ještě šílenějšími výkřiky ve stylu: Zapomněla jsem na pilulku a můžeš za to ty!
Následuje několikatýdenní čekání, jaký výsledek předvedený výkon přinese. A když konečně vejde ve známost, následují více či méně radostná slova, často doprovázená hlasitými citoslovci. Děje se tak, ať už je výsledek takový nebo tvarohový.
Právě popisu podobných chvil jsou plné stohy ženských časopisů. Důraz je kladený na citovou stránku a prožitky, zatímco páni tvorstva mají raději onu sportovní přílohu, kde se místo lásky k partnerovi rozebírá láska k fotbalovému rozestavení 4–4–2 a jeho moderním variantám.
Co to takhle spojit? Co takhle nabídnout vrchol lásky sportovním pohledem?
Řekněme, že je právě po a na dvojici, která se zná deset let nebo deset minut, zamíří kamery a mikrofony s logy sportovního kanálu.

Jak jste spokojení s předvedeným výkonem?
On: Celkem to šlo. Zvolil jsem přímočarou taktiku, v níž je potřeba dodržovat bezpečnou vzdálenost, protože přece jen jde o kontaktní disciplínu. Musíš vědět, čeho chceš dosáhnout a jakým způsobem, což se snad podařilo.
Ona: Souhlasím s kolegou.

Kolegou?
Ona: Vlastně nevím, jestli je to kolega. Potkali jsme se u kopírky, slovo dalo slovo a jsme tady.

Rozhodčí, kteří vám mimo jiné dali vysoké známky za kreativní provedení, dvakrát přerušovali. Co se stalo?
On: No jen to řekni.
Ona: No... Ale tak... Jednoduše jsem se dostala do klinče a nemohla se z něj dostat. Takže trochu nehty, trochu zuby...
On: Podruhé to bylo kvůli mě. Potřeboval jsem zvolnit, abychom to neukončili předčasně.

Nakonec tedy spravedlivá remíza. Co bude teď?
On: Co by? Půjdu domů, mám dvě děti.
Ona: Já potřebuji ještě něco okopírovat a připravit se na další duel. Letos mířím vysoko. Až k řediteli.