Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAlenka
Autor
Markel
Pojeď, pojeď s námi, přijdou děcka ze vsi, budeme si hrát a Honzík, víš, to je můj bratranec, tak ten se ti bude líbit, uvidíš. A já s nimi jela. Rodiče Alence vyhověli, kňourala, chci aby s námi jela, chci aby jela. Alenčina maminka podstrčila na místo, kde jsem seděla, jakýsi ručník, snad abych ošuntělými tepláky neušpinila sedačku. Bylo mi trapně, seděla jsem tiše jako pěna. Přitisknutá k malému okénku jsem si v duchu nadávala, že jsem se zase nechala přemluvit.
V jejich bleděmodrém spartaku mi bylo špatně a představa, že znečistím novotou vonící zelené polstrování, ta představa byla příšerná. Vydržela jsem a s oroseným čelem vystoupila z vozu. Nevolnost se zvolna vytratila. Vzduch voněl deštěm a svěží trávou.
Vždycky to bylo stejné. Opět mne nechali stát víc než půl hodiny před chalupou, dnes navíc v dešti. Přešlapovala jsem mezi záhony růží na cizí zahradě, voda mi smáčela vlasy a nikde místo, kde bych se ukryla. Alenka se svými rodiči seděla v kuchyni, kousala buchtu, kterou babička pro návštěvu upekla a já na ně koukala skrze plačící okno a bylo mi do pláče. Na hraní s dětmi v tomto nevlídném počasí nebylo ani pomyšlení. Tatínek, maminka a Alenka se vyhrnuli ze dveří, rychle, rychle, jen aby příliš nezmokli. Nasedli jsme všichni do auta, Alenčina maminka podstrčila na místo, kde jsem seděla, ručníky dva, neboť jsem byla mokrá od hlavy až k patě. Scvrkávala jsem se pod jejím přísným a dle mého mínění odsuzujícím pohledem. Cestou zpět jsem ve vlhkém zadýchaném prostoru opět trpěla nevolností a přísahala si, už nikdy, už nikdy. Příští týden v sobotu mne Alenka opět přemlouvala, pojeď, pojeď. Byl pěkný slunečný den a Alenka žadonila, pojeď, bude to bezva. Její slova mi kolem uší bzučela jako dotěrné mouchy. Nemůžu, řekla jsem, půjdeme s tatínkem na houby, v lese si natrháme maliny a borůvky, už se moc těším. Alenka mi záviděla, jé, ty se máš. Odjeli tentokrát beze mě.
Seděla jsem celé odpoledne na dece, opřená o starou jabloň četla knihu a bylo mi dobře. S Alenkou a jejími rodiči jsem už na chalupu nikdy nejela. Alenka nechápala proč, byla smutná a cítila se zrazená.
20 názorů
Tvuj pribeh je skvele napsany. Umis v nekolika vetach navodit atmosferu, podat pribeh a vtahnout do deje tak, ze to primo zazivam "na vlastni kuzi".
Hezké. Když jsem to četla, připadlo mi, že vypráví přímo ta malá holka. Tak mám radost, že nakonec raději zůstala sama s knížkou :-)
Evženie Brambůrková
29. 05. 2014Ty nespravedlnosti a smutné věci se pamatuí lépe. Nebylo jich zase až tolik a vybočily nad rámec normálního dětského života.
Také mám takové ajakákoli snaha o vytěsnění není možná.
Napsala jsi to velmi působivě.* Líbí se mi to moc.*
Zuzulinka: díky za navštívení, jo život je zajímavej....a taky smutnej..a někdy i veselej... a většinou kousek od všeho :-)) páčko
můj táta po rozvodu s mámou nepřekročil práh našeho domu... když pro mě přijel na prázdniny, raději mě čekalvenku anebo v hospodě, tolik se styděl... takže to mám z vlastní zkušenosti "tak trochu opačně"... já jsem ho vždycky volala dál a on ani za boha nešel...
Diana: Alenčina maminka šílela, že já mám vyznamenání a Alenka má o dvojku na vysvědčení víc, nechápala, jak je to možné, já, dítě z takové pro ni podřadné rodiny, Alenka nedopadla dobře, vysokou ek. školu dělala natřikrát a udělalal ji jen proto, že tatínek podstrkoval na správná místa nedostatkové potraviny a broušené sklo, alespoň tak se to povídalo. Řešila problémy alkoholem, proto ji vyhodili z práce z dobrého místa, dnes dělá u nějaké firmy účetní, manželství taky nešťastné. Myslím, že jsem na tom byla a jsem v životě lépe. Necítím k ní zášť, je mi jí líto, nestýkáme se, jen pozdravíme na ulici. Doufám, že tyhle povídečky nikdo z ulice číst nikdy nebude, je vždy víc než jasné, o koho jde, fabulace minimálně, páčko
Alegna: Děkuji, jsem ráda, že líbilo
Vigan: díky za komentář, jak vidím, podobné zážitky jsem neměla sama.Proč se mi to po tolika letech, zdá o moc horší, než tenkrát? Nevíš? :-)) Já jen tuším, měj se fajn
Jarmila: děkuji za kukýnka a * pěkný den, u nás na Vysočině drobně prší, ale není to tak fatální jako třeba na Jesenicku, chjo
Diana: já jsem pro ně nebyla žádný host, jen malá ušpiněná holka pod jejich úroveň (máma byla stále nemocná a nezvládala), nepřáli si, abych s Alenkou kamarádila. Alenka si to vždy prosadila, je to vlastní zážitek, chtěla bych někdy napsat něco veselého a ne takové smutněnky, nevím, proč si zrovna pamatuji nedobré, prý se časem z mysli vytěsní a člověku zůstanou jen ty pozitivní, no, u mne to tak asi není, měj se pěkně a díky za navštívení :-))
Jarmila Moosová Kuřitková
29. 05. 2014Au...***