Imaginární rozhovory z Marsu

~Irelevantní povídka:
30. Imaginární rozhovory z Marsu - 1995

Díl I. Zrození Skard
  V dávných dobách kdysi žil svůj vesmírný život jeden poločlověk. Pocházel z planety Mars a celým svým jménem se nazýval, Ugando Furak. Ostatní pololidé mu však většinou říkali jenom Ugando, nebo zase jen Furak. Tak si tento tvor žil v jednom z malých kráterů, který se jmenoval Queda. Měl dost šťastný život.
  Mladý (relativně) Ugando se o těchto Vánocích dožíval 450 let. Byl opravdu velmi mladý, neboť pololidé (jinak řečeno Skard) se běžně dožívají i 900 let. Měl tedy co dělat, aby svůj život prožil ve slávě a slávou jej také naplnil.
  Na Marsu zatím probíhal rok 8462. Nebyl zrovna tím nejhorším, co mohl kdy být, poněvadž například v roce 8460 nastalo velké zemětřesení, které zaplavilo skoro celou planetu. Pak rok 8432 byl ve znamení Velké války na Marsu, která skončila špatně pro Kutmozy. Úplně nejhorší však byl rok 8401, protože v onen došlo ke skoro neočekávané srážce s kometou Ladyní, která se nebezpečně přiblížila k planetě (asi na vzdálenost 50 km) a málem narušila její povrchovou část.
  Jednoho roku (8433) bylo počasí dokonce tak špatné, že se samovznícením v zimě zapaloval sníh. Během těchto prázdnin uhořelo 20 000 Skard a bylo vypáleno 45 561 příbytků.
  Společné Vévodství tedy potom ještě toho roku nařídilo, aby se všichni Skard přesunuli na onu planetu, která byla Marsu vlastně svým složením nejbližší - Venuši.
  Na této planetě žily divoké amazonské žínky - SkoroVenušanky. Ty byly rády, že se Skard právě k nim přestěhovali, protože konečně získaly schopné muže na rozvíjení těžkého průmyslu (který předtím moc neovládaly).
  Ugando Furak se zde dokonce zamiloval. Tou šťastnou se stala vládkyně a první dcera bývalého krále Ulmara, Venuše Lipská. Za svého života spolu měli dvě dcery, Xantiu a Chantiu. O nich podrobněji vypráví díly II. a III., pojmenované Výroba ilegálního hašiše a dále heroinu a Kouzelný modrý diamant.
  Ugando a Venuše spolu dále pobývaly. Za dva roky od Velkého úplňku (8446) Venuše za velké slávy porodila jejich jediného syna, který se jmenoval Funlarod.
  Jeho rodiče potom za nějaký čas vyzískali Temný diamant, který vsadili do vládcovy koruny. Ten v ní zůstal až do Roku zlomu - 8450.
  Dále spolu Venuše s Ugandem provozovali Imaginární rozhovory. Vždy, když je chtěli provozovat, si nasadili čarovná sluchátka a vykládali si své příběhy, většinou šlo o pohádky ze Čtvrtého věku lidu Skard, kdy ještě přežívali jeho nejstarší potomci.
 Ugando zahynul brzy poté, co se obě jeho dcery narodily - 8450. Zabil ho Xandur, ten, kdo získal a nadále ochraňoval Temný diamant na svém letním sídle. Venuše brzy poté trochu rozhořčeně navršila Ugandovi velkou mohylu, kterou pojala jako rodinnou hrobku.
  Venuše a její dvě zbývající dcery Chantia s Xantií spolu žily docela šťastně. Obě dvě si našly své budoucí manžely, kteří se jmenovali Ux a Sulo.

 O jejich životech vypráví tato lyrická báseň:

Narozeni byli dva mužové svorní,
družní a výmluvní, společensky vzorní,
brzy poznali všechny televizní filmy,
pořady a programy a se svými
schopnostmi pak bojovali ukrutně
za spravedlnost celého Marsu
a všech jeho pololidí Skard,
nakonec dokonce zvítězili a urputně
získali obě dvě dcery vládkyně Venuše,
která je poslala s poselstvím Skardu
na Měsíc Uzurp a jeho družici Mard.

Díl II.
 Výroba ilegálního hašiše a dále heroinu
  Toto je příběh o Chantii a Xantii, dcerách Venuše Lipské, nynější vládkyně na planetě Venuše.
  Nastal tedy den, kdy se na Venuši rozšířila větev těch obyvatelů rodu Skard, kteří začali vyrábět (samozřejmě, že ilegálně) hašiš z konopí a dokonce heroin. Chantia s Xantiou byly tomuto procesu samo sebou odvráceny.
  Pololidé na planetě Venuše se potýkali s velkými problémy, které nyní přesahovaly rámec jejich dosavadních možností. Dealeři a výrobci drog byli skoro všude a nabízeli svoje zboží všem. Některé slabší povahy nejdříve okusily hašiš, ale pak si řekly, že je to příliš lehká droga, a tak začaly s heroinem. Jehly a injekční stříkačky se povalovaly všude na ulicích, nemluvě pak o hašišových a heroinových dýmkách. Bílý a hnědý prášek (heroin) se objevoval na všech místech, někdy se dokonce zjevil mezi mládeží ve školách. Narkomani tenkrát už skoro ovládli svět, a tak nebylo divu, že produkce drog vzrostla nad míru. Dealeři také roznášeli pečlivě zabalené bonbóny, ve kterých bylo obsaženo malé množství heroinu. Z těch se pak Skard stávali rychle závislými.
  Situace byla dokonce tak vyhrocená, že se Xantia pokusila tajně použít hašiše. Sešla se s pravidelnými kuřáky a ti jí sami nabídli dýmku. Poprvé sice dost kašlala, ale pak si zvykla a stala se velkou uživatelkou této zdraví nebezpečné látky. Samozřejmě, že její muž o tom vůbec nevěděl a že to ani vůbec netušil. Později, když se to přece jen nešťastnou náhodou dozvěděl, začal se své ženy-kuřačky velmi stranit. Chtěl, aby toho nechala, poněvadž by mohla upadnout do jámy nejhlubší a stát se poživatelkou heroinu. Snažil se jí to nějak vysvětlit (i když si zprvu nedala říct) a sehnat pro ni rehabilitaci.
  Dny pro Chantiu, jejího muže a děti probíhaly docela pěkně a byly všechny plné dobrodružství. O drogách neměli ani nejmenší ponětí, neboť se všichni nacházeli na dovolené na družici Mard. Koupali se u moře, procházeli se po pláži a ani nevěděli, co se na planetě Venuši zatím tou dobou dělo.
  Mezitím Chantia poslouchala místní rozhlas a tudíž se dověděla o zkáze, která v minulých dnech postihla planetu Venuši. Zatím ještě nic nevěděla o pokusech své sestry.
  Pro Xantiu nastal těžký čas. Musela se naučit odvyknout si droze a úplně na ni zapomenout. Vyhodila všechen hašiš a dýmku, které doposud vlastnila a chtěla začít znovu.
  Někteří lidé se ji snažili svést k pokušení znovu, ale ona se za pomoci svého manžela nedala. Bylo to dobré, protože přetrpěla to nejhorší a teď ji (relativně) čekaly jen šťastné dny.
  Sulo, její muž, jí už konečně zařídil pobyt na rehabilitaci. Bylo to pro něj dost bolestné, ale řekl si, že pro vyléčení své ženy podstoupí vše.
  Tak se tedy druhý díl chýlí ke konci. Sulo s Xantií zatím žili odděleně, ale těšili se, až se opět po dlouhé době setkají.
  Po 10 měsících došlo k dlouho očekávanému setkání. Oba dva se nemohli ani dočkat, proto se celou dobu jen líbali.

Díl III.
Kouzelný modrý diamant
Toto je pokračování příběhu o dcerách Uganda a Venuše, Xantii a Chantii.

  Nastaly opět ty dny šťastnější. Xantia se vrátila z rehabilitace k Sulovi, Ux a Chantia a jejich dvě malé děti se zase vrátili z dovolené. Všichni se měli dobře, až na to, že postrádali Temný diamant.
  Ten byl ve vlastnictví pána Xandura, který jej nadále střežil. I když byly činěny mnohé pokusy na jeho ukradení a přemístění na Venušino sídlo, byly zatím marné. Avšak po čase se Chantia a Xantia jedné tmavé noci vydaly směrem na Xandurovo sídlo, aby mu diamant odňaly a odnesly. Dlouho procházely nekonečnými chodbami, ale bez úspěchu. Až v té nejtemnější a nejzapadlejší ho našly. Byl však silně připevněn ke svému podkladu a ony musely použít autogenu, aby jej neporušený získaly. Byly přitom málem chyceny hlídkou, které jen taktak unikly. Byly tak šťastné, že diamant získaly, že vyběhly ze sídla a prchaly domů.
  Mezitím k Venušinu sídlu připlul na svém měsíčním voze Bůh Axare a vyřkl tato slova: "Za Tvou péči o své dcery, manžela a ostatní na této planetě budiž zvěčněna a přežij všechny časy, dobré i zlé." Poté odplul.
Venuše byla z této zprávy tak nadšená, takže nevěděla, zda je to sen, nebo skutečnost. A byla o to víc ráda, když konečně po letech (celkem 11 let) uviděla Temný diamant. Nechala ho uložit do nejtemnějších kopek ve zlaté skříňce v hoře Smaragdek. Poté už nikdy nebyl nikým jiným než Venuší a její rodinou spatřen a potěžkáván.
  Jeho světlo vyzařovalo v celé místnosti, kde byl uložen, a svítil by ještě více, kdyby nebyl uzavřen v Zrcadlové síni této hory. Bylo to 21. podlaží; po hoře se dokonce snažilo chodit několik cizích elfů, ale bezúspěšně, neboť Temný diamant nikdy nikdo z nich nikdy neviděl.
  Venuše se s veškerým svým příbuzenstvem začala stěhovat k hoře Smaragdek, aby mohli lépe chránit Zrcadlovou síň.
  Xantiiny a Chantiiny děti, Dore a Fore, také o temný diamant velice pečovaly. Dokonce museli bojovat s Šedými elfy-ničiteli, kteří byli v boji velmi zruční, jenže Dore a Fore nakonec přece jen po 10 letech zvítězili. Byla to ukrutná bitva, jejíž průběh popisuje povídka O velké válce u hory Smaragdek, aneb Kalateigata.
  Jinak tento Venušin rod žil v blahobytu a dále pořádal mezi všemi účastníky Imaginární rozhovory. Telefony jenom drnčely a byly pomocí nich vyprávěny další a další příběhy. O nich ovšem až někdy příště.