Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHonza a Zdeněk na bůčku
Autor
Markel
bejvávalo
Dubnové slunce nesměle hřálo a tatínek ze starých sluncem vysušených prken stloukal na zahradě kotec pro dva králičí kluky. Dětem vysvětlil, že budou u nich na zahradě bydlet jen několik měsíců. Až vyrostou, tak je vrátí zpátky tomu hodnému pánovi, který jim králíčky jen půjčil. Malé děvčátko a její ještě menší bratr drželi v náručí ustrašené uzlíčky a ty se vyděšeně chvěly, dokud se neocitly ve svém novém domově. Za okénkem z pletiva se králíčci cítili v bezpečí a stébla čerstvé trávy rychle mizela v chlupatých hubičkách.
Ten zrzavý s několika bílými fleky na zádech se podobal bratranci Zdeňkovi, dostal tedy jméno Zdeněk. Ten druhý se nepodobal nikomu z příbuzenstva a tak dostal jméno Honza. Měl zvláštní šedostříbrnou srst a mnohem hustší kožíšek než Zdeněk. Sousedův pes zvědavě nakukoval za drátěným plotem, nasával králičí pach a žádostivě kňučel. Čas od času se podhrabal a pak radostně řádil na zahradě tak dlouho, dokud si pro něj nepřišel rozzlobený soused.
Králíčci rostli jako z vody, až se z nich stali velcí králíci. Děti se o ně vzorně staraly, vyrobily pro své malé kamarády ze zbylých prken čtvercovou ohrádku, ve které Zdeněk s Honzou měli malý výběh. Tam byli šťastní, vyskakovali radostně do výšky a spásali trávu. Přes veškerou lásku a péči byl Zdeněk nevděčný, kousal a nedal se pohladit. Honza byl naopak hodný a přítulný jako kotě.
Každý den, když děti přišly ze školky, jejich první kroky vedly na zahradu ke králíkárně, která začala být chlupáčkům těsná a za další měsíc ještě těsnější. Děti si lámaly hlavu, kde budou králíci bydlet až ještě povyrostou. Netušily, že jejich starosti jsou zbytečné.
Když se jednoho dne večer ptaly, kam se poděl Zdeněk s Honzou, tak jim tatínek řekl, že je odnesl k tomu hodnému pánovi, který jim králíky půjčil, protože už se do králíkárny nevešli. Nebrečte, chlácholil je, tam jim bude líp, ten pán má velký dvorek s velkou králíkárnou, tam budou mít kamarády, tam jim bude hej.
Druhý den v poledne se ulicí nesla vůně česneku a pečeného masa. Rodiče s dětmi seděli u nedělního oběda a děvčátko se ptalo, proč je to masíčko tak moc dobré. No to je proto, že se peklo společně s bůčkem, řekl tatínek a přidal si jeden bramborový knedlík a trochu zelí.
19 názorů
Epík: děkuji za tvou návštěvu, já jsem člověk infantilní a prostej, tak i moje povídečky jsou takové, jaké jsou, píšu si pro radost, jsem spíš na básnění :-)) pěkný den
Evženie Brambůrková
19. 06. 2014Naši králíci vždy měli jména, ale i děti o ně pečovali s láskou, ale i s rozumem. Dodnes mají králíka na pekáčku rády.
Ale je to o tom podání a vysvětlení. Nesmí to být kruté.
Píše to moc pěkně.*
Alegnaq: díky, jsem ráda, že líbilo :-))
Pečený medvěd:Díky za kukýnka a *, jsem potěšena :-))
Zuzulinka: já nebyla moc chytré dítě, mne každej obalamutil, díky za návštěvu :-))
Kočkodan: ňam, ta byla sladká, jsem ráda, žes u mne pobyl :-))
koloběh života....já doma králíky nemohla jíst, byla jsem asi chytré dítě, mě bylo jasné, kde ti ušáčkové roztomilí mizí jeden za druhým...:)
Janina 6:děkuji za kukýnka, jsem ráda, že líbilo :-))
Vigan: jo, děti se ptát umějí a možná podvědomě chtějí být i klamány, když jde o syrovost žiota, díky :-))
soap: já to mám taky tak, díky, za návštěvu
Diana:tatínek měl zrovna na to ušetření a foukání bolístek talent, díky, žes tu byla, * mi udělila :-))
guy: jo, v tomhle směru byl tatínek borec, díky a pěkný den :-))
Lakrov: jo, žiot je krutej a proč trochu nezašvindovat, když jde o nezlomení dětských srdcí, jinak u nás v rodině jsme pojmenovávali svým způcobem snad všechno, třeba i otravné mouchy v kuchyni, říkali jsme jím Amálky,pak jsme měli na zahrádce v ohrádce 5 hlemýžďú a každý měl své jméno.... díky za navštívení :-))
Název a první věta dávají jasně najevo, kam se bude děj ubírat, z čehož na mě jde smutek, pro který se mi málem nechce číst dál, ale přinutím se a nakonec nelituji. Ten podvod spáchaný na dětských dušičkách je sice neodpustitelný, ale v tu chvíli lepší, než krutá (leč přirozená) pravda.
Připomnělo mi to dětství. Táta se na nás málokdy zlobil, a mojí malé sestře jednou (málem) naplácal. To tehdy, když dala králíkům jména. Mně v osudný den jen podal tašku, padesátikorunu, řekl Měď! a myslel KupRum. Jmenovali se Zdeněk a Bohouš.