Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSatanovo dítě
25. 01. 2000
1
0
1745
Autor
slavek
hluboká něha, tak silná až bolí.
Laskavá ruka, jež rány léčí solí.
Ze světla nemocnic, úmrtí, porodů,
ve smradu popelnic, krys mrtvých pohledů,
obětí míru...
Pod kříži spasení, hučení modliteb
zmateně pojídám pšeničný denní chléb,
s pohledem satana, bez slzy v oku
úplně zbytečně, desítky roků,
hledám svou víru.
víru tu nehledej/ k životu není/ v samotě opuštěn/ zkus najít zapomění// po smrti satan/ zavrhne tebe/ pak zbudeš sám/ zde není nebe....
"vyděšená" mě uchvátila víc
... už mlčím a neříkám už nic
Jen ještě dovol mi teď hochu
ještě jen pochválit tě trochu
tvé verše napsané sem od času čas
zasáhnou něco, co bije uvnitř nás
... už mlčím a neříkám už nic
Jen ještě dovol mi teď hochu
ještě jen pochválit tě trochu
tvé verše napsané sem od času čas
zasáhnou něco, co bije uvnitř nás
Se Sašou naprostěj a bezvýhradnej souhlas. Teda kromě jedný věci, toho, že už nic neříkám. To teda říkám :-))))
Jo jo, tohle je zpráva o stavu světa z mýho pohledu. Stav špatný, zpráva skvělá.