Povídka měsíce - Červen 2014 - Hlasování

Tak to ukončíme. 

I. miesto – „Třešně Fanynka“ - Vigan

Vigan, („ochutnala“ čerešne Fanynka, a tak) je tu integrálnou zložkou; spoluprežíva dianie, ako rozprávač. Vychádza z empirických faktov, dodržiava chronologickosť rozprávania, zviditeľňuje svoje postavy, ktoré sa realizujú najmä „v akcii“. Opisy prostredia sú bohaté vo svojej vnútornej diferenciácii. Ako podklad – presvitajú procesy spoločenských zmien. Nepodlieha zbytočne sentimentu, (občas síce na hrane). Tetu Fanynku sa jej podarilo stvárniť bez pátosu. Iné postavy nie sú v takej miere psychologicky odstupňované. Sympatický humor odhaľuje skrytú trpkosť života.

Nárečové prvky, celý životný priestor dediny, momenty zo života, ktoré patria (aj jej) detstvu i mladosti, jednoducho - prítulnosť k rodisku  môžeme chápať, ako protiváhu k postupne sa transformujúcemu životu. Idylizácia a idealizácia takéhoto duchovného priestoru tkvie vlastne v kultúrnej tradícii.

Je fajn, že tie „čerešne“ ponúkla Vigan aj nám. (Mne) chutili...

II. miesto – „Vzpomínky na budoucnost“ - Vaud

Humorné diela sú čitateľsky veľmi príťažlivé. Dá sa na nich dobre zasmiať, (nasmiať) i poučiť.

Humor je jedným z kvalitatívnych ukazovateľov originality. Chápe sa ako prejav a neoddeliteľná súčasť tvorivosti. Je to podstatný a prenikavý pohľad na život, ako taký. Sme s ním spojení na každom kroku našej existencie; má teda najmä sociálny charakter.

Spočíva v zachytení relatívnych okolností v živote človeka; v konfrontácii dvoch nesúvislých prvkov. (V podstate, ani náš život nie je len komický, či tragický, ale tragikomický). Podstata humoru neleží v opise smiešnych postavičiek a situácií („vonku“), ale v hĺbke vzťahov a okolností. Keďže má celospoločenský dosah, je jednou z najmocnejších zbraní.

Stotožnenie sa viacerých ľudí v istom názore, či pocite, ukazuje na niečo spoločné v ich vnímaní. Takýto jednotný vnem je podmienený niečím typickým pre daný fenomén, a tiež (aj) určitou zhodou činiteľov, zainteresovaných na tej situácii (emócie, ciele...). A tak sa istý okruh ľudí „stretávame“ s radostným očakávaním - pri Vaudových dielach.

Pohráva sa so slovami, s významami i významovými rovinami. Pohráva sa s čitateľom, miestami aj s vlastným písaním. Miestami seriózne, miestami až banálne. S nadhľadom, iróniou, sebairóniou, s radosťou. Paroduje, karikuje, usmieva sa, vysmieva i smeje, ale hlavne - chápe.

Toto dielko je slabším odvarom jeho esejistickej tvorby. Svojou motiváciou k jeho tvorbe sa ale netají. (Bod naviac). Nechýba však to podstatné...

Jakožto nežádoucí hodnotitel opět jen mimosoutěžní komentář, týkající se nominovaných povídek, ale neuvádějící bodové ohodnocení.

  Červen je se svými 83 o šest prozaických děl bohatší než byl květen. Zajímavý je i fakt, že miniatur bylo v červnu zveřejněno víc (42) než povídek (41). Úplná absence červnových děl v ostatních prozaických kategoriích (pohádky, fejetony, úvahy) je známkou určitého odmlčení autorů. Pohledem do historie ovšem shledáme, že podobně nízký počet zveřejněných děl byl i v červnu předchozího roku, takže tahle nepsavost zřejmě souvisí s ročním obdobím.

  PREFEROVANÉ

  Vzpomínky na budoucnost autora Vaud  Hezky zaznamenané deja vu. Oceňuji námět -- nástin možnosti jak taková novodobá deja vu mohou vznikat. Od určitého momentu sice tuším k jakému závěru to spěje, což ovšem nevadí ani neruší humor tohohle zábavného čtení.

  Uprchlík autora Makoves  Mírně absurdní příběh zakončený happy endem, který -- ač jej možná někdo odsoudí -- je právě tím, co se mi na té povídce líbí. Co se mi naopak nelíbí, je způsob, jakým je napsána. Některé věty trpí zbytečnými přívlastkovými "přídavky". Někde působí jako nadbytečný dokonce celý odstavec. Přes všechny ty výhrady si ale myslím, že to není marný příběh. "Čitelnou" povídku je z něj asi potřeba teprve udělat, ale myslím, že moc práce by to nedalo.

  OSTATNÍ:

 Třešně Fanynka autora Vigan  Tenhle text mě hned od začátku odradil, nejspíš nelogickou zmínkou, že pojednává o osobě, o níž autorka psala již v jiné povídce. Ta zmínka je nadbytečná, navíc působí, jako by tu předchozí povídku každý čtenář znal, nebo taky jako násilné zdůrazňování, což mi nesedí k tématu povídky. Výhrady mám také k popisnosti, určité "užvaněnosti" i ke snaze o oživit tohle nedějově působící vyprávění nářečními výrazy.

S mnozstvim del a formatovanim nejsem schopen nic udelat.