Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte setajně
Autor
Marcela.K.
jmenuji se Laura
říká děvčátko s copánky odnaproti
už půjdu do druhý…
sedíš na vrchní desce plynoměru
nohama kopeš do plechových dvířek
a rozpuštěné vlasy se ti po zádech plazí až k pasu
rozhlížím se naší ulicí
čekám
kdy se objeví ta nakrátko ostříhaná s ofinou
a čokoládovýma očima
v sukni na lítání
a štráfkatých punčocháčích s vytahanými koleny…
Laura drží v ruce růžový mobilní telefon
tajně jí ho závidíš
může si zavolat komu chce
říkáš mi večer před spaním
kolik ti bylo
babi
když jsi dostala svůj první mobil?
pětačtyřicet
dědeček mi ho tehdy koupil
cože?!
jsou věci
které nejsou pro život vůbec důležité
holčičko
zaplétám pramínky slov mé mámy do tvých zlatých vlasů…
takový přeliv dokáže udělat jen sluníčko
usínáš v naší posteli
a ta nakrátko ostříhaná s ofinou
ti tajně závidí
Rozárko
8 názorů
blacksabbath
13. 08. 2014moc se mi to líbí....krásné pohlazení...T***
Aby to nevyznělo nějak...jakobych to viděl a prožil...a ten vypravěčský styl mám hrozně rád...jsi v tom dobrá...pro mě určitě jo.
Zpočátku se trochu neorientuji v časovém usazení, domnívám se, že se jedná o ohlédnutí za vlastním dětstvím, ale tahle domněnka (není-li její podsunutí čtenářovi autorův záměr) nikterak nekazí dojem, dostavivší se na konci; dojem a poslání tohohle textíku.