Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePotsem´d iteucsemoud rymbyth
Autor
Prosecký
Jistě jste už viděli mnoho příhodnějších míst, než je to plochá a nechráněná pláž u Butre na Zlatonosném pobřeží. Přesto jsme tu museli naši šalupu zajistit několika kotvami. František měl v této oblasti důležitý úkol. Je to můj muž a málokdo je tak pracovitý, odvážný, přitom rozhodný a chytrý. Proto také se mohl už v 36 letech stát z úspěšného podnikatele filantropem.
Butre nebylo naším konečným cílem. Museli jsme dále do Kumasi. Vstala jsem druhého dne brzy a můj dlouhý stín ve vycházejícím slunci mě ujistil, že mohu být stále pyšná na svou dlouhonohou postavu, štíhlý pas a účes typu „divoká brunetka“. Raději jsem si rychle oblékla kraťasy a tílko, jaké nosívají hrdinky akčních filmů na rozdíl od zcela oblečených kolegů mužského pohlaví. Kdoví, jestli mě někdo z těch křováků nemohl pozorovat!
V Kumasi na jedné z paralelních ulic s hlavní promenádou sídlil Městský výbor Konfederace pro dobrovolné vyhynutí lidstva. Vstoupila jsem do Konfederace sice až po narození druhého dítěte, ale s cíli této organizace jsem se zcela ztotožnila. František měl pravdu, když kritizoval postup různých zdánlivě lidumilných evropských institucí. Oni třeba vyhloubili studny na samotě, kdy žila jedna rodina se dvěma kozami. Studna měla dostatek vody pro další tři rodiny se čtrnácti dětmi, ale na loučce se uživily stále jen ty dvě kozy. Jiný dárce jim poslal tablety od Microsoftu, a tak se dětem umíralo hlady přece jen poněkud radostněji než s jejich starými playstations.
František přemnoženým Afričanům navrhl, že za vstup do Konfederace před třicátým rokem života dostanou doživotní rentu 5 dolarů měsíčně, pokud už nezplodí žádné dítě. V hloubi Ašantské říše jsme ovšem narazili na administrativní překážky. Úředníci za úplatek běžně falšovali rodné listy, aby do Konfederace mohli vstoupit neplodní starci, lidé tajili své děti nebo je odmítali čipovat, aby byl přesný přehled o jejich počtu a pohybu. Pokud totiž někomu všechny děti zemřely, splnil podmínky Konfederace také, a mohl dostat vysněných pět dolarů.
Znechucen podvodným chováním negrů, rozhodl se František odejít ještě hlouběji do vnitrozemí a začít mezi čestnými vesničany v malém. Asi pět denních jízd Dacií Duster na sever se nám z nevysvětlitelných důvodů zalíbila osada „Kshaftt“.
Mobilheim jsme připojili na sluneční elektrárnu poblíž školy a já se vydala osprchovat k nedalekému skalnímu převisu. Tabulka na skalisku upozorňovala, že vývěr byl upraven jako sprcha z prostředků Evropské unie a že voda obsahuje mimořádné množství hořčíku. Jak tak pleskaly osvěžující kapky na mé nahé tělo, vykoukl z učebny kudrnatý černošský učitel biologie. Nechtěla jsem se zachovat jako pruderní Evropanka, a tak jsem se nejen neoblékla, ale ani neotočila ke vzdělavateli mládeže zády. Teprve když satelitní signál ukončil přestávku a učitel se musel vrátit před tabuli, domyla jsem se. Už ve svých šortkách a topu nahoře bez a s odhaleným břichem jsem se přiblížila ke školní budově. Nad vchodem byl nápis:
„Potsem´d iteucsemoud rymbyth“
Google translator na mém smartphonu to nezvládl, a tak jsem o další přestávce čekala na školním schůdku na učitele, abych ukojila svou zvědavost.
Skutečně vyšel a při pohledu do mých očí si musel uvolnit decentní kravatu školského obleku.
„Dobrý den! Jmenuji se Orbis Pictus Mašaše,“ představil se a po britském vzoru se mírně uklonil.
„Adéla Procházková,“ přiznala jsem se.
„Ale vždyť to je české jméno,“ vyskočil Orbis vzrušením, „musím ti něco ukázat!“ přerývaně vykoktal, uchopil mě za zadeček (asi nějaký místní pozdrav) a dovedl do kabinetu biologie. Tam visela velká olejomalba Jana Amose Komenského a k ní se vázala podivuhodná historka. Orbis mi ji vyprávěl hned potom. Když učitel národů emigroval kolem poloviny 17. století do Amsterdamu, nevěnoval se jen pedagogice. Uvědomil si obrovský význam obchodu pro sílu národa. Požádal své přátele Jana Cyrila Týnišťského a Sekyrku ze Sedčic, aby odpluli do rovníkové Afriky a obchodem s otroky vydělali dostatek peněz na osvobození Českého království od katolického jha.
Cyril i Sekyrka se nechali ilegálně dopravit korábem Západoindické společnosti1 na pobřeží a s bedýnkou korálků a měděných náramků začali konkurovat portugalským a nizozemským monopolistům v obchodě s negry. Dařilo se jim dobře, protože se k náhončím otroků chovali slušně, jako rovný s rovným, platili solidní cenu a těhotné a staré černošky nezabíjeli hned, ale zpravidla až několik dní pochodu od jejich rodiště. Nashromáždili dostatečné jmění, aby mohli najmout osvobozeneckou armádu. Byli ale trnem v oku bezohledným a hrabivým Holanďanům. Ti vypravili vojenskou výpravu, sestávající z pěti neustále opilých negramotných amsterdamských povalečů a tříset nosičů.
Sekyrka a Cyril neměli šanci. Holanďani jim všechno ukradli a jenom maličkou částku vypláceli Komenskému ve formě důchodového připojištění. V osadě po Českých bratřích zbyl jen název „Kšaft umírající matky Jednoty bratrské“, zkrácený na nám už známý "Kshafft" a nápis nad školou. Během mnoha generací jej neustále přepisovali a zkomolili z původního:
„Pojď sem dítě, uč se moudrým býti!“
Udržovala se i některá jména. Toho příkladem byl sám Orbis Pictus. Narazili jsme na památku skromných českých vlastenců v místech, kde by je nikdo nečekal. Jaký vliv museli mít na domorodce, když ti ještě po 386 letech udržovali jejich odkaz!?!
Od toho dne jsem hltala každé Orbisovo slovo a snažila se s ním trávit co nejvíce času. František za námi jednou do školy přišel a Orbis se raději oblékl a zmizel do školníkovy chatrče. Usedli jsme s Františkem ke kávě z fair trade ke školnímu oknu, tedy přibližně čtvercové díře ve zdi. Upili jsem asi potřetí, když František prolomil ticho slovy:
„Podívej!“
Na školním dvoře právě uštkl had dítě. Skácelo se a v křečích zemřelo, ještě než nám školní otrokyně donesla zákusek.
„Vidíš, příroda sama řeší zdejší přelidnění. Vsadím se, že jeho matka si úbytku při večerním přepočítávání ani nevšimne.“
Dověděla jsem se dále, že tu jeho Konfederaci podporuje konsorcium světových pojišťoven a snaží se tak snížit náklady na zdravotní péči a pojistná plnění. Uvědomila jsem si nejen, že zákusek asi nebude čerstvý, ale i že František se mi odcizil. Jak mi teď připadal cynický!
Tento můj dojem zesílil následujícího dne. František odjel za svými pseudohumánními kšefty. Seděla jsem u stejné díry s Orbisem a had uštknul další dítě.
„Jak kruté,“ rozplakal se trochu Orbis, „pro nás, Ašanty, je rodina to nejcennější, co máme. Někteří muži se odhodlali kvůli tomu dokonce i pracovat!“
„Můžeme to dítě, svíjející se v křečích zachránit?“ vydechla jsem s naivní nadějí.
„To ne. Had může být ještě poblíž,“ vyznal se Orbis ve zdejší přírodě mnohem více než František.
A tak jsem se s Františkem rozešla. Nechala jsem si jen ideály a Zlatou VIP Mastercard. Měla bych se vám asi přiznat, že Orbis Pictus je v sexu mnohem vstřícnější než František. Že by to byl hlavní důvod mého ideového vývoje?
1V originále "Geoctroyeerde Westindische Companie", vznikla 1621 v Amsterdamu, založila New Amsterdam, dnešní New York, dobyla velkou část Brazílie a naučila Evropany užívat třtinový cukr. Poté zkrachovala, protože její náklady převýšily její výnosy.
25 názorů
Super! Jasný, že ho musela vyměnit... Františkovi na Orbise chybělo dobrých deset centimetrů... v tom případě není co řešit... :D
I když to není zrovna můj oblíbený literární "šálek", musím uznat, že tenhle žánr ti ohromně sedí. Jsi originální.
Je to dosti zajímavé. Bohužel je v tom dost pravdy i když je to psáno v ironii.
nějak jsem si vzpomněla při čtení na Petra Měrku, musím bohužel podotknout, že jeho přípisy mají opravdu šmrnc a jsou morbidní opravdu parádně - doporučuju jako inspiraci :-)
Jé, děkuji, kluci a holky. Nominace do povídky měsíce je pro vždy mě ctí!
Pomerančová
06. 09. 2014Pobavila jsem se. tip :-)
No, ale to je jiná.....to už sedí.......zmínka o zlaté kreditce neseděla.....(neříkám, že si ji nenechala, ale ne na tomhle místě.....o tom se zmíní až si dopřeje drahý hotel.....ještě, že mi zůstala po Frantškovi ta kreditka).
Smyčko, vím, že ti asi nestojí zato vracet se sem ještě jednou. Chci ale vysvětlit změnu v hodnocení Františka. hrdinka příběhu prodělala během povídky vývoj, změnila na něho náhled. Od počátečního obdivu pochopila, že věci se mají jinak. A to, že ho vyměnila za negra, lze vysvětlit prostým mezilidským citem, u něhož barva pleti, ani zůstatek na běžném účtě nehrají zásadní roli.
Lkrov, máš pravdu. Aby to byla "skutečná" povídka, muselo by téma být rozpracované alespoň na 5000 slov, psychologie postav by musela být hlubší a zdůvodněnější. Všiml jsem si ale, že humorné texty se nesneou s příliš dlouhou formou. Díky za poznámky.
Nebudu předstírat, že tahle povídka zapadá do mého vkusu. Připadá mi, že to ani není povídka. Při čtení čtvrtého odstavce (František...) mi dochází, že se jedna o ironický humor Oceňuji vtipné překrucování dějin, směřující k prezentování jednoho z (v poslední době opatrně obcházených) témat. Ten text by se mi asi víc líbil jako nahlas čtený "příspěvek" na schůzi; intonací a náležitým hlasovým projevem by se dal lépe vygradovat než takhle "na papíře". Polámaný anagram, nesený v názvu mi dochází až po dočteni, ale tak to asi mělo být :-)
Přátelé a rodáci! Děkuji za návštěvu. Text je jaksi vedlejším produktem seriózní a dlouhé prózy, na níž právě pracuji. Musel jsem se prostě odreagovat.
Smyčko! Pro jistotu jsem si to ještě dnes ověřil a musím s pravdou ven. Říká se mi to těžko, ale nejsem žena.
Jinak kreditku užiješ i v severní Ghaně! Existuje tam síť Southern Union.
aleš-novák
01. 09. 2014Evženie Brambůrková
31. 08. 2014Musím souhlasit se smyčkou. Inteligentní česká žena nezahodí manžela pro chvilkové povyražení mezi hady.
Ale četlo se to dobře.*