Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKloboučková
Autor
Markel
Ten starý dům už není takový, jako dřív. Dostal nový kabát, novou střechu a nový majitel mu přistavil další patro. Zmizela mechem obrostlá šikmá střecha i s pokrouceným komínem. I byty v domě jsou dnes jiné. Bydlí v nich převážně studenti, protože starousedlíci už zemřeli anebo se odstěhovali. Když jdu dnes kolem, vždy nenápadně nakouknu do okna a místo moderního nábytku vidím za záclonami jen to, co vidět chci. Vidím opět u protější stěny velkou masivní skříň, velkou masivní manželskou postel a dva, jak jinak, masivní noční stolky. Více nábytku se do malé místnosti nevešlo.
Sedíme s bratrem a tatínkem na okraji tlusté matrace, ručně vyšívaný přehoz s vlaštovkami je složený na peřinách. Opačnou stranu velké postele a celou její polovinu teď okupuje papírová krabice s barevnými pruhy, ve kterých jsou otvory s různými čísly. Na malou rampičku z umělé hmoty klademe opatrně kloboučky, které vystřelujeme tak, abychom zasáhli správný otvor. Když klobouček zelené barvy nalezne otvor v zeleně zbarveném obloučku, moje radost nebere konce. A co teprve umístění červených kloboučků za padesát bodů do středu červeného pruhu! Hrajeme se zaujetím, tváře nám hoří vzrušením i proto, že hrajeme o peníze. Výsledky kloboučkového zápasení zapisujeme do malého linkovaného notýsku, body sčítáme do sloupků pod jednotlivá jména. Za každých deset bodů je jeden haléř. Ono se to nezdá, ale po desáté hře téměř nedýcháme, i tatínek je napjatý, jak to dneska večer dopadne. "Kloboučku hop" ovládáme všichni bravurně, jen málokdy se kloboučky ocitnou mimo správné otvory nebo mimo hrací plochu.
Včera jsem byla vítězem já, vyhrála jsem dvě koruny a pět haléřů. Nadýmala jsem se pýchou a kupičku drobných mincí jsem zavřela do malé odřené peněženky. Když jsem šla odpoledne ze školy, koupila jsem si žluté kyselé lízátko za dvacetník, ostatní peníze jsem si schovala na dnešní večer. Tatínek se vrátil pozdě odpoledne unavený z práce, ale po večeři vždy ožíval a pustil se s námi do hry. Zabořil malý můstek do matrace, vytvořil mělký ďolík a zápolení mohlo začít.
Milovala jsem ty večery plné pohody a veselého hašteření, kdy jsme hráli bez přestávky někdy i dvě hodiny. Ospalá žárovka pomrkávala u nízkého stropu a i nám se oči zavíraly.
Ještě dnes si nad ránem nechávám zdát barevné sny. Šikovně střílím správným směrem, červené pole se červená červenými kloboučky a body v linkovaném notýsku pod mým jménem utěšeně přibývají.
16 názorů
Zuzulinka: díky za návštěvu, já dnes hraji Kloboučku s vnoučky a docela si to užijeme, pěkný den :-))
jo, taky jsme to hrávali.... a když jsem nedávno Kloboučku kupovala, moc mě zklamalo, že už je jiné...rampičky vytřídaly jakési ručičky a vůbec...už to nebylo ONO
Kolobajda: díky za návštěvu, budu se snažit to tolik neodbývat, napsat, nechat chvíli uležet a trochu v případě potřeby uležet, pěkný večer
Pěkné. Ztotožňuji se s názorem Lakrova - více informací. Ale vzpomínka něžná, laskavá... : -)) /**
Lakrov: díky za návštěvu i komentář, jsem ráda, že jsi tu byla, pěkný den :-))
Od pocitů, prožívaných při pohledu na starý dům, se v tom příběhu postupně zaostřuješ na konkrétní vzpomínky a na dobu z níž ty vzpomínky pocházejí. Působí to jako takové nenásilné vtažení do víru událostí, které se už nemohou opakovat. Trochu mi (ale asi jenom mně) chybí víc informací o tom domu popsaném v úvodu nebo aspoň zmínka o něm (domu), která by stála taky v závěru textu. I tak to ale hodnotím velmi kladně.
Díky za milé odezvy a ještě prosím zařiďte, ať dneska svítí sluníčko a tento den nebude mít chybu :-)), mějte se fajn