Rohlíčky a šťávička

Rohlíčky a šťávička

Slunce se valí Václavákem jak víno hrdlem pijáka. Na lavičce pod lipkou teď dospává svůj opilecký sen. Vedle položenou berli, jen o mitru ho nějaký dobrák přes noc připravil. O kus dál v mrakodrapech na Pankráci už mezitím do zasedacích místností nanosili croissanty s pomerančovou šťávou, manažeři si už kasají manžety a chystají se na divoký brainstorming. To náš kulhavý poutník z náměstí už má brainstorming dávno za sebou. Zdali byl divoký, o tom mohou vydat svědectví kamery městské stráže. Smyslu v něm však jistě nebylo o mnoho méně. Co tedy zbývá? Snad jen ty rohlíčky a šťávička, jen o ty je systém napřed: pilíře kapitalismu.

Hrady z vína

Kořeny eskalátorů se táhnou k povrchu stanice. Nahoře to lidi jako kvítky třešní rozfouká do všech stran, tady jsme na Flóře.

Když se chodec dá kolem hřbitovní zdi dál, podoben kočce hledající únikovou linii, dostane se až k rozestavěnému mrakodrapu. V kabině jeřábu bude snad ve jménu socialistické básnické tradice sedět žena v modré kombinéze, provoněná jarem a olejem, a zručnými přítahy pák ponese všechnu tíhu betonového města. Můžeš to sledovat a podivovat se, musíš ale nechat pracovat fantazii, neboť není vůbec jisto, kdo tam nahoře sedí a zda voní jarem.

Tady někde by měly stát hrady z vína, ale táhnou se tudy jen šlahouny z kovu a vzduchem létají třešňové kvítky. A přece jsme na Vinohradech.

Buržoazní komedie

Divadlo Komedie láká na šokující titul. Jenže lidé v té zákrutě do Vodičkovy šokem nepadají. Docela klidně pokračují v lehké chůzi a přejdou tak celej Václavák. 

To nábřeží pěstuje buržoazní nálady, mihotá se člověčinou, teplý podvečer tam vměstnal stovky chodců. Řeka se svými mosty a loděmi a odlesky slunce je jak z obrazů Williama Turnera. Je někde v davu ukryt malíř, co později v noci přenese své dojmy na plátno?

Historie po drátech

Smíchov je propleten telegrafními dráty, ale k smíchu to není. Jak školák do sešitu geometrie je sem do vzduchu narýsovali promovaní inženýři, na rtech ještě státnicové sinus kosinus. Svět je v rukách dětí, zahřměl by papaláš politbyra, a ozvěnou by mu šlo Nejsme děti! Tyhle dějiny taky pohltily dráty, a odnesly kdovíkam. 

Jsoucna

Jde od Lihovaru holka, na sobě tričko a na prsou nápis Belly. Je to matoucí informace, člověk by vskutku musel být zapálený metafyzik, aby věřil více řečenému než viděnému. A tak koukám na ta prsa, jen abych ze sebe vyhnal to tisícileté dědictví pochybné nauky o jsoucnech, co nejsou. Ale tahle dvě jsoucna…