Když dostanete housera - fejeton

   Z postele jsem vstával čtyři a půl minuty. Ještě to není ono, ale zlepšuji se. Před týdnem jsem začínal s časem téměř dvojnásobně delším. Překulení na levý bok už zvládám dokonale, následuje krátký švih pravou nohou a zatnutí zubů. Časovou rezervu stále ještě mám v nejobtížnější fázi celého vstávání - v dopadu na všechny čtyři. Poté přichází na řadu celá škála záchytných bodů na posteli, nočním stolku a já se konečně narovnávám.
   Milý čtenáři, už ti zcela jistě svitlo - ano, posunutá ploténka, neboli houser, čili hexenšus. Běžné činností najednou dostaly nádech dobrodružství až hazardérství. Špatně se leží, sedět bolí, stát je vyloučeno. Do oblečení se lze dostat pouze pohyby, které napodobují umění cirkusových hadích žen, na boty je možno podívat se, ale zavázání tkaniček či zapnutí přezek a zipů nepřipadá v úvahu.
   Zkusil jsem se pozeptat, čím lze nezbednou ploténku vykurýrovat. Zaručených léčebných postupů jsem získal hned několik. Při následné aplikaci jsem sám na sobě potvrdil stálou platnost lidového rčení o tom, že moudré rady jsou drahé a špatné ještě dražší. Léčbou pohybem jsem kromě slzí bolesti nedosáhl ničeho, léčbou klidem a teplem jsem téměř přišel o život. Ano, četls' dobře, milý čtenáři, o život. V naivní víře na uzdravení jsem totiž ulehl do manželkou pečlivě nachystané koupele.
Stále se nemohu zbavit podezření, že to měla být má koupel poslední. S vyšší temperaturou vody jsem počítal, už když jsem se do vany ztěžka svalil, ale realita předčila nejhrůznější představy. Teplota vroucího oleje, ve kterém vyšuměl sv. Vít, se nemohla příliš lišit od teploty vody ve vaně.
   Za normálních okolností bych vyletěl jako čertík z krabičky, ale v situaci, kdy se lze pohnout jen velice ztěžka a velice pomalu, jsem neměl šanci uniknout. Můj řev byl přehlušen, hlasitě puštěným rádiem. (Náhoda?) Těsně před tím, než se mi začalo odlupovat maso od kostí přišel spásný nápad! Nemohu-li ven já, musí ven voda! Z posledních sil jsem vytáhl těsnící špunt a poté upadl do milosrdného bezvědomí ...
   Pravda, žena se tvářila poněkud překvapeně, když jsem se v odstínu arizonského Apače objevil v kuchyňských dveřích, ale telefonní seznam stačila zavřít dřív, než jsem mohl zjistit, kam zrovna chtěla volat. (Taky náhoda?)
   Od té doby se mám před manželkou na pozoru. Ne, opravdu nic nenaznačuji, prostě jen tak, pro jistotu. Jo, abych nezapomněl - záda mi, během té hrůzy, bolet přestala.