Bumerang

    Svítalo, obzor krvácel. Po prašné cestě táhnoucí se odnepaměti podhůřím skalistých hor se ubíral jezdec. Z pod borovice osamělého lesíka kolem kterého se stezka vinula jej pozoroval  člověk se spokojeným úšklebkem na tváři. Drsná krajina divokého západu ryla do kronik rok 1881.

————    

    Slunce se blížilo k poledni. V chládku pod borovicí se houpal oběšenec. Ve smyčce kolem krku měl vpletený bumerang. O kousek dál nasedal na koně muž, kterému z tváře zmizel spokojený úšklebek. Slunce vystoupalo na vrchol své rutinní cesty a nemilosrdně pálilo.

————

,,Jméno!’’
,,Davis’’
,,Příjmení!’’
,,Tohle bylo příjmení’’
Muž s kovovou hvězdou na kabátě šlehl po muži sedícím před ním v poutech nevraživým pohledem. ,,Jméno a příjmení’’ pronesl ponuře.
,,Anthony Davis.’’
,,Věk’’
,,Fuj, děláte mi problémy šerife, dyť já už ani nevím, vono se to furt mění.’’
,,Stačí přibližně’’
,,Řeknu vám to přesně’’ odmlčel se a kouknul na strop ,, kolikátého je?’’ upřel zrak na šerifa.
,,16. září 1881’’
,,Tak když jsem odcházel od toho spáleniště’’ oči mu na okamžik zvlhly ,, kde jsem pohřbil manželku a dceru tak to bylo’’ zvedl obě ruce a protože je měl spoutané, musel udělat dost krkolomný pohyb aby si otřel slzu ,,srpen 1879 a tehdá mě bylo 32, takže teď mám 34 a nějaky ty drobny’’
,,Stav’’
,,Si snad domyslite sám když jsem řekl že jsem manželku pohřbil’’
,,Nevím, jestli jste se znovu neoženil.’’
,,Ne, to sem neudělal, a vy byste mě chápal kdyste znal…’’
,,Žádný sentimentality tady nestrpím’’ řekl rezolutně šerif a zaklapl desky do kterých si vše zaznamenával. ,,Víte z čeho jste obviněn?’’
,,Jo, prý z vraždy’’
,,Upřesním vás, když dovolíte’’ sarkasticky se ušklíbl ,,z přepadení dotyčného, jeho spoutání a oběšení, čili naprosto tuctová vražda. Rutinní provazová záležitost. Přiznáváte se?’’
,,Jo’’
,,Čili, nebudeme to protahovat zítra vás čeká poslední rozednění. K smrti rád věším ničemy’’ upřel na odsouzeného zrak. ,,Poslední otázku mi zodpovíte, proč jste to udělal, vždyť nevidím žádný motiv, a taky co má znamenat ten bumerang, co jste přidal do oprátky?’’
    ,,Kdysi dávno ještě než jsem si postavil svůj ranč jsem pracoval jako honák s jedním darebákem, byl to výtržník a taky příležitostní kapsář, teda asi, já ho nikdy neviděl. Měli sme spolu nějaké osobní spory. I když způsobil ranči dost problémů, předák ho přest přezevšechno nechtěl vyhodit, dodnes je mi záhadou proč.
    Pak mě odtamtud vykoplii, přísahal bych že v tom měl prsty ten ničema, před svým odchodem sem mu dal bumerang a řekl mu že všechno, co udělá se k němu vrátí, no jako ten bumerang. Vono to bylo ode mně dost naivní, přiznávám, a on se mě taky vysmál.
    Pak sem o něm dlouho neslyšel až potom, jak sem začal s chovem dobytka, jednou sem jel do města, a na stěně věznice jsem uviděl přibitý plakát, že prý hledá se, no a pod tím fotka. Ten jeho vytlemený ksich sem poznal i po letech. Když sem se vrátil našel sem místo ranče jenom jedno zatraceně velké ohniště a hlavy a těla ženy a dcerky daleko vod sebe. u ženiny hlavy sem našel bumerang, ten parchant ho tam nechal jako výsměch a vizitku.
    Všechnu svou minulost sem nechal za sebou a vydal jsem se ho hledat, když jsem ho dnes ráno konečně našel, tak sem ho pověsil, po právu. Do oprátky jsem kromě krku strčil taky bumerang, protože co jednou udělal to se k němu…’’ na chvíli se odmlčel ,, jako bumerang’’ skončil a zadíval se do šerifových klidných, zpytavých očí.’’
    Chvíli vládlo tísnivé ticho. Pak šerif otevřel ústa.
,,A vy si myslíte, že vám na to jen tak naletím? Máte důkazy?’’
,,Důkazy nemám, mluvím pravdu, ale dokázat to nemohu, je na  vás, jestli mi uvěříte.’’
    Šerif si povzdechl a skryl obličej v dlaních.

————

    Z šerifovy kanceláře vyšel muž, který neměl pouta.

————

    Noc přikryla město.
    Vlahým nočním vzduchem zněl jen křik mírně podroušených ze saloonu, vlastně takové boudy s alkoholem. Odtamtud právě vyšel kromě barmana jediný střízlivý - šerif, šinul si to hlavní, největší a jedinou ulicí novopečené osady směrem ke své kanceláři a domu v jedné budově. Zpoza rohu jej kdosi pozoroval. Šerif se na okamžik zastavil aby se nadechl nočního vzduchu prosyceného pachem prérie. Bylo dusno. Kouknul nahoru, na hvězdy, jasně svítily, vzpomněl si na rodiče tam za Atlantikem.
    Neznámý za rohem vytáhl revolver, zamířil, odjistil, šerif si právě otřel nos do rukávu, stiskl spoušť, ozvalo se prázdné cvaknutí. Zase zapomněl nabít, kdesi uvnitř sebe zaklel, rychle otočil bubínkem, do hlavně směřoval náboj, zamířil, odjistil, šerif se vymanil z pout kouzelné noci a pokračoval v cestě, velkolepé ticho půlnoci proťal  hromový výstřel z kulovnice, neznámý se zvrátil nazad, kdosi naposlední chvíli zasáhl.
    Šerif se otočil a mírně zmaten se rozběhl k místu činu, sklonil se nad mrtvým a po chvíli pochopil, unikl smrti o hodně tenký vlásek, rozhlédl se po okolní tmě, ten třetí tu ještě může být. Ze tmy přiletěl předmět, narazil na dřevěnou stěnu a spadl na zem, šerif ho zvedl a v šeru rozeznal obrysy… bumerangu.