Babička v akci - fejeton

   Pokaždé, když jsme spořádaně seděli v naší Škodě 110 L a tatínek se chystal zařadit první rychlostní stupeň, aby se vůz dal do pohybu a my odjeli na víkendovou chatu (a tím unikli totalitní realitě, jak nám konečně objasnili moudří vykladači dějin), zaznělo z maminčiných úst ostré „STOP!“ Otec klíčkem zhasl motor a kalným zrakem sledoval, kterak jeho lepší polovice křepce vybíhá z vozidla, vrací se do bytu a tam kontroluje dotažení a utěsnění plynových a vodovodních kohoutů.
   Starostlivost je i nadále jednou z charakteristických maminčiných vlastností – pečuje o tatínka, o mě, o mou ženu a naše děti, o svou dceru a její děti, o želvu, o andulku, o všechny... My se snažíme, abychom jí nepřidělávali vrásky a ulehčili její břímě. Tedy kromě tatínka, který je starší než ona, a tak si zkrátka nechce nechat poradit už aspoň 50 let, a též kromě želvy, která je sice snaživá, ale nechytrá.
   Ve světle zpráv o častých výbuších plynových rozvodů uváděných na televizních obrazovkách chápu, že maminka si dělá starosti i nadále – minulý týden ji nejistota ohledně otevřených hořáků přepadla přímo v oddělení pečiva v samoobsluze. Okamžitě přerušila nákup, začala hledat nejkratší cestu ven, a pak hajdy domů na kontrolu! Jako žena činu se nezdržovala probíháním všech potravinářských zákoutí a průchodů kolem pokladen, ale pokusila se vrátit, kudy přišla, tedy skrze kovové zábradlíčko. To ale člověka pustí dovnitř, nikoliv však vně a ani mamince se nevedlo jinak. Nezaváhala. Překvapení nakupující a oněmělé prodavačky s úžasem sledovali, jak se tato nebojácná žena důchodového věku vrhá perfektně provedeným para-kotoulem pod kovovou zábranu, na druhé straně překážky vstává na vypjatých špičkách do předpisového sokolského pozoru a ženě u nejbližší kasy špitá, ať jí
diskrétně pohlídá ty 4 rohlíky, které nechala v nákupním vozíku.
   Indiánským během se pak přesunula domů, právě dopečenému kuřeti načechrala kůrčičku, a pak hořáky zajistila. Poté se lehce zhroutila, a když ze sebe smyla pot a popadla konečně dech, odešla volným krokem dokončit nákup. Vozík s pečivem byl přesně tam, kde jej zanechala. Zvídavé otázky odbyla ledabylým mávnutím ruky a větou, že některé věci se zkrátka nezapomínají.
   Jsem na svou maminku opravdu hrdý. Pominu-li sportovní stránku věci, hlavně proto, že při vyprávění tohoto příběhu se srdečně smála a především sama sobě.
   A to se mi zdá fajn, co říkáte?