Nemysli na ni - v neděli...

Když ohlédnu se zpátky

na oslavy a svátky
vidím dny, co zdály se mi dlouhé
- jak rok bez peněz - třeba...

či tvrdé, jako starý chleba,
těžké, jak nohy po celodenní túře

a někdy ještě hůře.

Dnes zdají se mi jako sen,
z něhož se jednou probudím
do bezbarvého
(ani černá)
nikdo, nikdy, nic... 
---        

Kolik ještě dní?
tisíc? dva tisíce?
tři? či ještě více?
---

Nevím... Raději žiju,
jak žíti měl bych věčně
a vítám všechna nová jitra.
Také dnes šeptl jsem

(a snad šeptnu i zítra)
spontánně a vděčně:
 

Pondělí, dobrý den...