Dělení nulou

   Josef byl odjakživa nezvedené a nezdárné dítě.

   Už jako miminko vyhodil z kočárku dudlík zcela záměrně přímo pod nohy důchodkyně Horákové, kterážto si (uklouznuvši) způsobila frakturu. Josef se tomu cynicky pochechtával.

   Zatímco jiné nehodné děti chodily za školu, Josef chodil již za školku a několikrát i za jesle.

   Školu naopak navštěvoval rád, patrně proto, aby ukázal, jak je drsný. Poté, co zjistil, že existuje něco jako záporná čísla, se v tom ještě utvrdil.

   "S těmi si tedy budu rozumět," řekl si s úšklebkem a dal si pozor, aby nevynechal jedinou matematiku.

   Jeho zklamání bylo kruté. Záporná čísla nebyla až tak záporná, jak očekával. Josef zahořkl a málem nad školou zlomil hůl.

   A pak to jednou přišlo! Zákaz dělení nulou!

  Josefovi se rozzářily oči. Zákazy pro něj znamenaly výzvu (když mu například kdysi zakázali hrát si s pinďou, činil tak ještě více a dosáhl v tom značné dovednosti).

   Josef dělil nulou, kde se dalo. Na zastávce autobusu, kde ostatní jen hloupě plivali kolem sebe, Josef dělil jak mourovatý. Na fotbale, kde ostatní házeli okusky po rozhodčím, Josef zamilovaně hleděl na výsledkovou tabuli hlásící stav 0:0.

    Futurologové mezitím vrtěli hlavou a žhavili telefonní linky. S budoucností světa to vypadalo stále hůře. Nikdo nevěděl proč. Nikdo netušil, že zlý Josef podkopává všechny vnitřní vazby vesmíru. 

   Patrně by to dopadlo moc špatně, nebýt šťastné shody okolností (možná se takto bránila sama podstata skutečnosti, nevím). Milému Josefovi (vlastně nemilému, ale to je už jedno) na zahrádce vyrostly tři líbezné rostlinky konopí. Šlo sice o prosté konopí seté, ale kdo by to zkoumal. Zásahová jednotka srovnala zahrádku se zemí a Josefovi vymlátila všechny myšlenky z hlavy. Josef nevěděl, která bije, natož pak, jak ji vydělit čímkoli.

   Vše bylo rázem uvedeno do pořádku.

   Alespoň do té doby, než se nuly chopí někdo jiný.

    "Kdežpak 666. Číslo bestie jest 0 - a to ve jmenovateli!" volá zatím čísi hlas na poušti, ochraptělý marnou snahou...