Chřiby

Na hřebeni Chřibů

 

cesta hlídaná řadou švestek

(v září  i těmi, co je češou)

vtéká po stráni do lesa

 

od potoka vzhůru už není

 

mezi borůvčím a brusinkami

na  stezičky houbařů a ježků

 svítí bobule jalovců a jeřabin

 

a až nahoře už ani ty

 

jen do jehličení borovic a smrků

s listěním bříz a habrů

tiše brousí a vyluskne tetřev

 

vítr hraje taneční

 

bez lomených oblouků

a oken bez barevných skel

světců, křížů i ornátů

 

jsi Bohu blíž

 

Dole pod Chřiby

 

opálové  sny s  lehkým odérkem pecek

noc  voní  nakyslým kouřem buku

proslazeným švestkou

 

vtipálek s láhví trnkovice v ruce

prozpěvuje »vínečko bílé«

chleba protestuje od hromady klobás

 

a ze tmy doléhá smích: to vlk zjistil,

že Karkulce je padesát...

přeřízl ji a spočítal jí léta

 

a tak dál.  Ani Měsíc nebyl slyšet

 

Slunce  nás našlo s hlavou v potoce

a u bečky s kyselým zelím.

Ale co - je neděle...

 

zítra bude hůř...

 

---