Popelení sněžných sov

Popelení sněžných sov

Venku se popelí sněžné sovy a pár oken ještě neřeklo poslední slovo. Kdo usíná po pravdě a kdo ne, to se jen tak nepozná. Někteří se poznali náhodně a pravda je to poslední, nač myslí, když usínají, když venku se popelí sněžné sovy. 

Hodina po půlnoci

Hodina po půlnoci, rozčtvrcená jako citrón v kořalce. Dancingy sytí vůně člověčiny a ústa bludiček zvlhla v pilné práci. Osvěžovny bere kvas. Duše pijáků se tetelí jako horký vzduch na obzoru, vedou se diskuse a nesouhlasit je jako škrtnout sirkou v muničním skladu. Duše pak létají širokým okolím. A do toho teče věčný pramen rzivé vody. Ještě k ránu poteče, pokud někdo neuzavře HUP – hlavní uzávěr piva.

Vinný šenk

„To víno vrhá rubínový lesk a v dechu má květ, notu nízkou, pryč je hned,“ vítá návštěvníky šenku průvodčí večerem. A oni usedají v smích. Nebude trvat dlouho a přijde zapomnění. Nakonec se vytratí do rubínového rána a těm, co si nedají říct, bude v dechu naměřen květ.

Klobásné zákoutí

Za Kvádriem už se lidí krmí klobásami. Tučnými čůrky zdobí brady, neví si s takým kusom mäsa rady. Ale olej se vsákne póry a dodá pleti nezbytné živiny. Jen jezte! Kdysi dávno prý klobásy zakazovali: připomínaly lulíny.

Kolbaba na ledu

Kolbabu na ledu, poručí si zlatomládežníci. Barman se ujme díla a než se Michal David dorazí zpátky z hvězdy Třetí galaxie, pestrobarevné drinky vyrostou z barového stolu. Přijde na doušky i hlty, dívky odhodí roušky, chlapcům nastaví dekolty. Tak takhle píše ta kořalka, co se po ní rozvolňuje morálka. 

Neděle

Neděle. Kafka ji rád neměl: neděle jako připomínka, že člověk tu je pro pondělí, stvořen pro životaběh. Neděle má taky své barthesovské punctum: pudink. To není jen věc salónu, Pudink do každé rodiny! znělo poválečné heslo, shazován byl z humanitárních balónů. A co vy? Berete proti melancholii vanilku?