Neděle

Jakoby to bylo všechno včera
ty dnešní útržky hovorů
o tom co všechno mu jeho bývalá 
a co jeho bývalé děti
nechtíc zaslechnuté brzy ráno
jak to říká matce v šedém baloňáku  
a bylo to stejné jako kdysi postát pod vývěvou
která z výčepu vynášela ven kyselý pach 
nemytých chlapů
pivo, cigaretový kouř a slova
„nasrat“
„kurva“
„stará“
a nejvíc to ticho, které je o bolesti 
kdy se v neviditelném nebi  za nízkými mraky
dohadují ptáci zimy a jara
o okamžiky modrého světla
jimiž se rozhodujeme o svítání či soumraku
a všechny takto dosažené beztíže
nám dávají poznat něco o zbytečnosti těla
v mezičasech vteřin 
jež sotva stačí k vyjádřením účasti i lásky
a to město
je smutné jako velikonoční zajíček z Kauflandu
protože oblaka nabírají k pláči
na pohřbu zrcadel a vlakových nádraží 
a z věže zvoní 
jak slepý holub mává křídly uvnitř zvonu
s hlavou u kovu
jako se i my líbáme každý za sebe
odděleni smutkem 
když je slyšet z chodby 
že sousedka zasunula klíč
a ruka hledající vypínač
skřípe jako polystyren na skle
je neděle