Můj první den v krematoriu

Agáto, jak píšeš o tom lámání ruky, víš, tam určitě zřízenci nezlomili kost. Pouze museli překonat rigor mortis, který způsobuje, že jsou končetiny zesnulých tvrdé jako prkna. To křupnutí vyvolal náhlý pohyb kloubní hlavice v kloubním pouzdru a nejspíš porušení vazivové výstelky.

Ahoj, napsal jsem další část svého vypravování, tak snad to bude lepší a zajímavější než minule.

tak ono celkově, dneska si udělá byznys kdekdo z čehokoliv... já bych tyhle věci zakázala nebo nechala dohledovat. Když si představím, co jsou lidi schopni udělat pro prachy... nejspíš umřu doma a sama se i spálím rovnou :)))

agáta5: To se prej dělá v USA běžně, že mrtvý napouštěj, ale ani to není potřeba, jen na tom maj solidní vejvar a tak jim tvrděj, že to potřeba je a cpou jim i dalších xy naprosto "nezbytných" věcí... ostatně pohřebnictví je dost vejvar asi i tady, jen musíš mít žaludek.:D

a ještě jsem se chtěla zeptat, jestli některé nebožtíky mumifikujete, jestli se to dělá u nás , děkuju

tak pane Nebezpečný mě by jste nevadil a k vlasům bych vám čuchala normálně jakoby jste přišel ze šachty třeba... některé ženy jsou divné, ale nejspíš se s váma chtěla rozejít už dávno, ale neměla záminku a tím pohřebním ústavem si ji našla.

Já bych za vámi chodila a dívala se jak pracujete. A třeba bych vám i pomohla.

To vystavování zesnulých je úchylný. Člověk si má svýho zesnulýho pamatovat živého a ne na něho koukat, jak leží v tý rakvi mrtvej a ještě když byl potlučenej třeba nebo jinak zdevastovanej. To je neúcta.

Já jsem jednou viděla, jak oblékaj pánovi sako a zlomili mu ruku. No jeho to už nebolelo, ale já měla husinu ještě druhý den.

Lidi, co pracují s našimi mrtvými by měli mít nějakou zvláštní psychologickou školu, aby si s nimi třeba povídali a atak... no mám toho na srdci moc, ale tak zase někdy jindy

moc zajímavý příběh, čekám na další

Svíčky, o tom už jsem psal. Pokud je tělo opravdu hodně poškozené, tak ho už na patologii trvale uzavřeme do rakve, protože jeho vystavování zakazuje zákon o pohřebnictví. Stejně tak se nesmí vystavovat tělesné pozůstatky osovb, které zemřely na nějaké infekční onemocnění, případně od smrti uběhla doba delší než deset dní.

Ona má přítelkyně bohužel byla ten typ ženy, která jen sedí u televize, chatuje si na facebooku s kamarádkami a s ničím doma nepomůže. Ale i tak jsem ji miloval.

No, tak prát a žehlit by si mohl každý sám, ale pokud se přítelkyně válela doma, tak je zas blbý jen brát prachy a nedělat nic...pokud sama pracovala, tak na tom, že by si panáček měl prát a žehlit sám nic závadnýho nevidím...mně by třeba vadilo chodit s někým kdo rád a dobrovolně dělá na jatkách...to může signalizovat nějakou brutální poruchu a že by opak dobře zozporcoval mou mrtvolu:D

...a taky bych měla asi drtek potíž chodit s gynekologem, nebo bych se s ním rozhodně nemohla bavit o práci:D

nebo si najít nejakou punkerku, které naopak tu práci bude považovat za jedinečnou a bude tě obdivovat...

aleši :)))

zžejmě je v rozhovoru s partnerkami třeba používat nějakou obecnější terminologii, třeba "práce s lidmi" nebo tak něco...

Život "funebráka" se bohužel nese v duchu pohrdání, odporu a strachu. Najít si partnerku je problém, zmínka o tom, že pracuji v krematoriu většinu žen dokonale odradí, ačkoliv vzájemné sympatie jinak jsou :(

Careful, děkuji Ti za upozornění, nejsem moc vypsaný. Pokusím se to ještě učesat.

Rozchod s přítelkyní mě moc mrzel, ale už to přebolelo. Bohužel se přes mé zaměstnání nedokázala přenést, byla přesvědčená, že na mrtvé sahám holou rukou, a že mi oblečení zapáchá "smrtí." Musel jsem si ho začít sám prát a žehlit.

Imho nepíšeš špatně, ale bacha na opakování podobných slůvek, které nepůsobí jako záměr..možnost neumožňovala..

odpoledne po odpoledním...

ta přítelkyně byla imho dost blka, ale takových je